Zhmožďuji mírně název báječné kapitoly knihy knih – Uprchlík na ptačím stromě a šteluji si vše k vyvěšení zpětného hlášení, které sice není slavičí, ale mám takové u druhu za celou kariéru první. A slavíci v tom trochu slyšet jsou přeci jen, týká se středomořského odečtu pěnice slavíkové (Sylvia borin), kterou jsem v roce devatenáct okroužkoval za tratí u Žehuňského rybníka při nočním chytání slavíků. Jako vedlejší činnost. Ten rok se prvně někde pověsila na mladá křídla a asi slavičí zpěv ji vlákal do sítě. Byla okroužkována.
Šla léta a léta v nich, kdy jsem v místě znovu pobýval a chytal. Kroužkovanec žil vlastním životem a nikdo o něm nevěděl nic. Až jednou při návratu z Afriky se povedlo úspěšné přežívání potvrdit. Toto umí kroužky, to umí kroužkování.

A nám se tím dostává před oči výsledek dobré ceny.
