Červenec slavíků ubere a už nepřidá.
Chtěl bych postát chviličku v každém z hnízdišť. Rychle to stihnout, než ptáci odletí. Po dvacátém už první, takhle odvážný v českých výpočtech dosud nikdo nebyl. Ptáci, kteří nehnízdili, mohou to tak mít. Mezitím už situaci zamlžují ptáci tohoroční svými manévry po krajině i krajích sousedních. A pak jsou výjimky výjimečné. Hybridní samice, se začátkem pelichání už 27. května! S takovou situací už nepočítá ze znalců naprosto nikdo, a pokud bych ji měl „spočítat“, mohla od města letět neuvěřitelně v prvních dnech prázdnin. Jen si to představte. S ohledem na sdělené, znamenalo by to – hrát za nocí opravdu už třeba pozítří, kvůli podobným ptákům i pohybu mláďat. Bojím se ovšem, že jakmile s tím začnu, nezbude síla jezdit po pelichání.
A k nočnímu chytání? Víte, jaký je rozdíl mezi vyčkáváním v horském sedle a chytáním v nížině? Oni na mlhu čekají, já ji proklínám. Zkraje prázdnin takové stavy nehrozí, na jejich konci bývá hůř. Ano, mlha zaklopí krajinu a ptáci přeletí kamkoli jinam, kde je do místa vidět. Mohou si totiž vybrat. V horách to možné není.
Červenec je časem droboučkých jahod z prohřívaných strání, záblesků desítek luceren svatojánků. Jejich touhy světélka zdvojovat a věřit na přežití.
Červenec je obrazem lehounce čeřených hladin, ve chvílích pohody a křídel ptáků, kteří už znovu musí…
Nad všemi. Nad Zemí, nad námi – i nad slavíky, vnímám ten rozkročený čas. V adsorbci jisté.
