Myšlenky na zázrak

Žádné komentáře u textu s názvem Myšlenky na zázrak

Nevím, jak to nazvat líp. Ornitologické přemýšlení stále ještě neopustilo událost posledních dnů v zdejším kroužkování, nyní hledám záchytné body – jak zjistit původ slavíka, v létě chyceného v háji. Jednu možnost naznačuje titulek – jinými slovy – že by se povedlo po cestě zotaveného slavíka najít prochytáváním v zdejší oblasti. To začne před koncem dubna, uvidíme. Druhou možností je naděje, že odvodím původ z archívu, s platností silně bez záruky. Lepší ovšem něco, než nezkusit nic. Už jsem hledat začal. Zábavné i vzrušující to je v tom, že kontrolní odchyty vesměs dokáží navodit konkrétní situaci, paměť mám kupodivu pro tuto činnost dobrou. Listuji a vyhledávám údaje vztažené k mladým slavíkům obecným. Není nemožné zjistit, kdy se rodiny rozpouštějí a mladí odlétají na potulky. Několik lokálních výsledků mám přímo skvostných. A pak tu jsou novodobé odchyty v noci, to už je pokladnice též velmi hodnotná. Inu, čas pro výzkum přidělený, nechce být nijakým lakomcem.

Většina z čtenářů tuší, co to je za nádhernou práci. Probírat kapitál, který nikdo nemá. Žít přitom mnohé z chvil pozpátku, uklidněný po výsledku dohlédnutí. Že věci dopadly dobře. Proto jsem schopen už vidět i první mladé slavíky ve vzduchu nad regionem. Dosud to byly jen zápisy schytané v houštích, teď jsem za nimi na letních křídlech. Který je ještě na potulce, a který už odlétá? Mohl být ten z patnáctého srpna ještě odněkud od nás? Listuji a pročítám dál… Porovnávám se zkušenostmi jinými, věřím si. Když ne teď hned, až přichytám. Stojím o další indicie, vím, že i v těch datech dál ještě poschovávané jsou. Je dobré od tématu odcházet a po čase vracet se znovu. S hlavou odladěnou. Dovede totiž začínat jinak. Z úhlů, které mne posledně naprosto nenapadly. Posílá hledat do jiných přihrádek, míchat neuvěřitelnosti. Tedy nápady, které se prve divnými zdály. Hledat k podezírání oporu, pak zkoušet třeba jen na chvíli po cestě jít. Vyvozovat úkoly nové – a plány, nebát se přepisovat. Měnit a doufat v posuny o milimetr. Zpátky podezírat, nachystán být znovu klidně vše přepsat. Publikoval jsem slavičí pelichání. Dnes už vidím nedostatky. Odprezentoval bych téma rozhodně jinak. Trochu to mrzí, „patrona už je vystřelena“ a jiné jsem k dobytí cíle neobjednal. Až tak nazpět vracet se nechci. Alespoň tedy ne v nejbližší budoucnosti. Jak ale dělat to líp? Toť úděl nás – amatérů, kteří jsme postupy nestudovali. Proto krůčky jen milimetrové. Za 37 let ovšem už to je i nějaký centimetr! Což jistým pohybem přeci jen je.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *