Doba, kdy jsem chytal v jednom kuse od prvního příletu, je pryč. Míval jsem mnohem míň lokalit a mnohem víc času. O archív nemusím mít strach, ten ty nákladné výsledky hlídá. Díky němu vím třeba, že na hnízdištích první staří samečkové – byli-li bez kroužku – neznamená to dnes v hodnocení vůbec, že by „domácí“ musel být po smrti. Kontrola za pár dnů odhalila, že starousedlík prostě jen nebyl z nejrychlejších, ale už dostatečně rychlý k vypořádání se s obsazeným místem. Jak to „zpozdilý domácí“ dokáže, dodnes nevím, ale případy posbírané mám.
Využiji přestávky k rozvržení si scénáře letošní sezóny, zatím spíše jara. Několik dnů třeba počkat, až se ona škatulata vyřeší. To už budou v místech i partnerky zpěváků (některé), a zásah do hnízdiště má větší váhu. I když po letech práce mohu v poklidu říct, že „zásah“ zásahem není a jsou ohrožování docela jiná. Mnohdy právě ta, která by bez návštěv nebyla nikdy pojmenována. Tedy, s pocity omezování, si rozhodně u slavíků hlavu nedělám.
Těším se na výsledky tipování. O tom řeč ještě nebyla. Je zábavné mít v oblasti „naťuklá“ místa, kde si myslím, že už letos slavík zazpívá. Jsou jednak buď drobnější – sílící, nebo křísící se. To je pak teprve pocit, když líčím na neznámou zem, právě rozečteného plácku. K neznámému osídlenci. A někdy, vzhledem k enormní prokroužkovanosti, nestačím opravdu koukat, když slavík je označený. To pak je cesta k archívu napínavá.
Vím, co se tam děje. Co kvete, voní, kteří ptáci se za sousedy uvádějí, představují okolí. Jak stromy připočítaly kroužek obvodu a keře zkadeřavěly. Jak všichni věří, že mrazům letos utečou. Kopřivy, jak spěchají pro ptačí ocenění. Až samičky rozloží při nich stavební manuály. Ty pozdější prvně, nedočkavé klidně už pozítří. Vím dokonale, co se po hnízdištích děje, běží-li čas bez karambolů. Nemusím tam akutně být. Ale těším se. Takové jsou mé dny současnosti, když se od židle zvedám a padám do práce.
Ještě aktualita čerstvá: V Německu (region Schwaben) nalezen slavík obecný, označený loni v máji v Praze.
A ještě jedna: Celý život jsem pozitivní, ovšem – jen nyní, aby se to člověk bál říct!
A poslední: Zítra překlikněte na – Avifauna.cz – za čtením o slavíku tmavém. Je to za dveřmi.
