Pojďme se dnes vydat za úchvatem předjaří. Slavičího.
Ne, neslyšet to jejich přibližování, ale děje se. Slavíci už jsou zase na křídlech!
Klenice s Jizerou vyprovodily z krajiny pěkných pár kubíků vody od chvíle, kdy kolem letěli pryč. Ten konec léta mám ještě před sebou a blog by mi v dokazování pomohl. Netřeba, pojďme žít ze současného…
Noci, dny a zase noci, cesta k domovu se díky nim pokracuje. Staří zkušení jsou nedočkavější, „mlátí“ to s nimi daleko víc. Mají to zažité, vědí, proč neotálet. Hormony po zastávkách nutí je do výkřiků, nejsou to ještě strofy elegantní, ale z těla ven musí.
Říkal mi kolega od pěvců jiných – co zpěvu v dubnu kolem italských čerpacích stanic. A jiný slyšel je za okrajem pouště v hloučku vyprahlých keřů. Jak si pobrukují po cestě zpět. Hrne se lavina rezavých kabátů ku Evropě. Domů. A za roky dobře vím, jak to tu chodí. Stojíte v místě sčítaných jar, uši by dávno už chtěly prohnat zážitek hlavou. Třídíte drozdy s pěvuškami, stranou míhání ostatní a čekáte – jestli už ano. Nespěchat třeba, nebo to vytrestá. V místě se musí počkat, i kdyby bylo veletiché. Oni ti první bývají opatrní. Ještě se nepotřebují přetahovat, teď třeba zabydlet se. Poskakují revírem, hodnotí, co se kde obměnilo, kde přibyl predátor jaký. Jestli už funguje jídelna na jihu důvěrně známého soukřoví, jestli navečer bude kam lehnout. A prohlížet hvězdy jiné, domácí. I světelnou zář od plechového města, metanou široce do krajiny. Kravál proudících silnic, šplouchání splavu za přelivu.
Neslyším slavíky v dáli, však vím, že tam jsou. A od dneška počínaje, bude to nádherné. Pěvci jiní z vlaku vlastenců už ladí pódium krajiny, pro sebe, pro nutnost, pro hnízdění. A to mne těší. Ono slyšet po čase drozda, jak vládne emocemi, to rozradostní. Poslouchat tlučení šplhavců, jak taky je to bere, to povyzvedne. Špačci už dělají pořádek kolem dutin, den za dnem přibývá jich.
Ptačí rok povstal a třeba být při tom. Zarezlé kleště rozhýbávám, ze sítí ženu pryč pavouky, sháním se po ořezané tužce. A budu v zápisech podrobnější, slibuji si. Abych se při přepisech v lednu nemusel nad tím vztekat. Že chybí mi údaj o tučnosti, když jsem jej určitě měřil, že jinde vypsaný nemám hrot křídla. Jasně, chci být preciznější. Více se soustředit, při tom však pobrat i nálady kolem. Krajina, slavíci a motyčka s kroužky – to k sobě ladí. A taky napětí, kdy ozve se prvý.
Dnes nepotřebuji k tomu víc, než chuť vyrazit. A ta i po sedmatřicáté do mne teď drká – se mnou počítej!
