Dopis, který jsem hledal, ukotvím pro jistotu zde na slavičím blogu. Patří sem a kolegové podobné tady bezpochyby i očekávají. Chtějí přicházet pro své, chtějí mít možnost jít v tématu dál.
Vytrhávám tedy zejména pro ně podstatnou část dopisu Honzy Hory, vztahující se k údaji o zástihu slavíka obecného dosud v nejčasnějším datu pro republiku. Případ je zmiňován v literatuře. Využil jsem našeho přátelství a před čtyřmi roky autora dotázal. Tady je výňatek.
„… protože je to už 40 let a tehdejší zápisník je tudíž někde zarovnán kupami dalších papírů. Výskyt slavíka obecného byl zaznamenán hned první den dvoudenního pobytu na terénní stanici katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK na „Rudě“ u Horusického rybníka. V článku Ornitologická pozorování z Horusického rybníka a okolí (Hora 1974) jsem napsal: „25. 3. 1974 byl zaznamenán mimořádně raný výskyt slavíka, kterého jsem pozoroval na „Rudě“ v křovinách těsně u Horusického rybníka. Protože se pták jen rychle mihl v křovinách, domníval jsem se, že jde spíše o omyl. Ve snaze ověřit toto zajímavé pozorování rozestavili S. Havel a V. Hošek v okolí místa pozorování sítě a po hodině se slavík skutečně chytil“. K biotopu mohu říci, že šlo o hustý břehový lem tvořený převážně vrbami. Snímek slavíka určitě pořízen nebyl, žádný z nás tehdy neměl fotoaparát.“
Tak. Máme to tu černé na bílém, informace to je fantastická a přiznejme si – málo představitelná.
Dnes, kdyby takový případ vzešel, na místo bych zcela jistě vyrazil, to je totiž výzva, kterou se vyplatí akceptovat.
Jižní Čechy nebyly v tu dobu pro druh nijak příznivé, pták byl nejspíš na průtahu. Datum je časné, nabízí se ovšem otázky – kolik jsme schopni uhlídat po terénech.
Co vše se děje mimo naše zraky? Stále jsou naše hledání velikou loterií. Co to bylo za ptáka, kde zimoval? Měl natolik dobrou kondici, že vynechal poslední zastávkové místo jihu Evropy? Kam vůbec letěl severem rybniční oblasti? A náhoda největší – dobře, že ornitologové byli takové úrovně! Vezměte jen jejich technické možnosti v čase. Co za sítě? Přehrávač? Kdeže! Úspěchu pochopitelně šel naproti fakt, že slavík v místě pobytu zpravidla vydrží určitý čas, zejména pokud tam lidé pohybem „občerstvují“ zem. Stejné chování je vlastní modrákům i červenkám. Bylo skvělým rozhodnutím tam nějakou tu (nejspíš) „šestku“ vyvěsit. Potvrzení přišlo, protože jinak – co si budeme povídat – jsou tato zjištění zpochybnitelná. Nebo spíše – byla. Dnes se úspěšně fotí, nahrává. Dokumentuje tedy „neprůstřelně“.
Tak až budete listovat knihami jako je třeba Fauna a na údaj narazíte, vzpomeňte si na chvíle velikého úspěchu aktérů na břehu Horusického rybníka. Psala se tam totiž slavičí historie.
A ještě něco z toho k nám pozvedá prst. Buďme v terénu pozorní už v březnu a nepodceňujme slavíky!
