Přírodní lidé, k nimž se počítám, to takto mají. Žijí své roky natěsno s krajinami, s přírodou v nich. Jak si pak nevšimnout, že největší ze zimních svátků konečně míří k uvítání! V slavnosti Slunovratu.
Neměl jsem rád dějepis, linka času na milimetrovém papíře mne děsí dodnes. Nevedl jsem ji aktuálně, stoupal si v omluvách a zahlížel k šprtům. Stejně tomu pořádně nerozuměli a nebyli sami. Kdyby ovšem sestavili časovou osu jako já dnes odpoledne z toho „co dům dal“, bavilo by je to dozajista.
Protože se blíží svátek zrození světla a protože nejznámější v tom byli Keltové, dnešní linka času má podobu spirály. Jejich spirály a šipka by vás měla zastavit v té době.
Necelé dvě desítky dnů a stane se to. Dosud lenivé Slunce se začne nadechovat a po čase prvně konečně prohraje noc.
Dívám se do kousků pálených nádob stříbřitého ostřiva z let 725 – 575 př. n. l., pocházejících ze zemědělského pravěku. Jsou nezvykle těžké. Lehčeji o to dohlédnu časů kol Kněžmostky, kdy ohně se chystaly hořet. Lidé se zas měli dočkat, a přestože ze zásob nachystaných jen opatrně se dosud ubíralo, musí být jinak. Vždyť přijdou zas časy úrodné, Slunce to shůry všem sešlým slibuje! Po snězích, s oteplením.
Kováři, slévači, hrnčíři – to byli lidé před začátkem našeho letopočtu. Zruční, přemýšliví, houževnatí.
Poznámka:
Znalci bylo uvažováno místo keltského sídla v dosahu naší zahrady.
Pokud sem části keramiky přinesl vodní proud a Kněžmostka meandrovala více k západu, pak mohly části nádob pocházet z Hrádku. Oppidum mohlo stát tam. Pokud říčka tekla v místě současném, přinesla fragmenty její přítoková strouha od Důní či od Pazderny.
Sídlišť v dolíku, jako je náš, mnoho známo není a v takovém případě by je šlo hodnotit jako mimořádné.
Ať už to bylo jakkoli, možnost držet v ruce stěnu hrnce na který se současně dívám v knize o Keltech je fascinující.
Posledním nálezem je olověný proužek a nepřekvapilo by, kdyby byl z časů stejných. Hutnictví včetně dokonale fungujících pecí bylo další silnou stránkou této úžasné kultury.
A pokaždé ke konci roku, když se chystám slavit znovuzrození Slunce, musím se s Kelty „pozdravit“.
