Tento rok nebyl okroužkován ani jediný slavík, pracoval jsem na stavbě domu a nebyl čas. Tak alespoň nabídnu dva texty, které do toho období spadají.
O ŠŤASTNÝCH SETKÁNÍCH
Už pár let vzhlížím k dubnové obloze a odhaduji, která z nocí bude tou „slavičí“. A i když mladý apríl bývá časem bláznivým, jakmile dojde k půli, změní se k nepoznání. Pryč jsou sněhové vánice i ranní jinovatka. Ze země vystupují palice devětsilů, kvetou jívy, babočky jsou štěstím bez sebe. Zem voní a noci jsou plné hvězd.
Do úvalu Klenice znovu přišlo jaro. Tmou tuším letět křídla – tisíce křídel vířících k domovu. Jedna zastavují, jiná letí dál. Někde vysoko letí i slavíci. Slyší známou řeku, vnímají lesklý smog města. Tady jsou doma, v křovinách plných lidského harampádí. Rok od roku bývám nervóznější – vím, že jednou přiletět nemusí. Kroužkuji potomky potomků, postrkující život dál k přežívání. Zažívám radost i smutek.Příběhy V kraji zlatých slavíků, Obraz, který jsem hledal, Slavík z Hor i Starý příběhvzešly z hodin, kdy jsme byli spolu.
SLAVÍK OD DOBRÉ VODY
(věnováno přátelům ze Lhotic)
Za mnoha slavíky mne přivedli lidé, u Dobré Vody tomu nebylo jinak. U rybníčku zarostlého křovinami jsem slavíka tehdy opravdu našel. Ve chvíli jej chytil na hlas z magnetofonu. Hnízdil prvně a byl odvážný. Přidělil jsem mu kroužek s číslem a zapsal do knihy. K Mohyle, jak se místu říká, jsem přišel až příštího jara ze zvědavosti. Břehy byly zbaveny keřů, slavík nikde nebyl. Za příběhem jsem udělal tečku. Po mnoha letech na opačném konci Dobré Vody se objevil slavík jiný. Když jsem jej kroužkoval, vzpomněl jsem si na rybníček i mladého slavíka z vrboví.
Výzkum mne jednou zavedl až k Jizeře, k jezeru a továrnímu náhonu u Veselé. Slavíků v pobřeží koncertovalo několik, vybral jsem si nejlepšího zpěváka. Byl opatrný a zdálo se, jakoby síť znal. Když se konečně chytil, na noze svítil kroužek. Nebylo těžké zjistit, že je to můj ztracený slavík od Dobré Vody.
Dnes je jisté, že se narodil u Velké řeky poblíž Hradiště. Prvně letěl nad mořem i pouští k vlhkým savanám rovníku. Tam přezimoval. Nový domov po návratu našel u Dobré Vody, odkud jej za jarních nocí bylo slyšet až za kopec ve Lhoticích. Tam získal tajné obdivovatele. Napřesrok se vrátil do místa narození, tudíž u Lhotic chyběl. Po pěti letech jej pomohla odhalit náhoda, příběh by mohl skončit, ale nekončí. Přestože je zpěvák „v letech“ žije dál a může se vracet. Dokonce víme, kde jej hledat. A protože se i k Dobré Vodě vrátil nový slavičí zpěv, příběh opravdu může končit.
Kolik poznání výzkum nabízí. Kolik dokonalostí světa opeřenců odhaluje, kolik pokory vyvolává. Slavík od Mohyly se dokázal bez kompasu, potmě a sám tolikrát vrátit do kraje. Jako mladý dokonce letěl, aniž by věděl kam. Křídla jej zastavila v neznámém prostředí neznámé země. A když po čase Sahelem zašuměla Jizera, vyrazil za tím hlasem. Po letech znovu a znovu. Až po sedmé dolehne na okraj deštného lesa volání, do první noci vyletí. Vstříc jiným souhvězdím a šumění topolů.
Ještě třeba podotknout, že na modráčky jsem si přeci vyrazil a chytil jich jedenáct. Na slavíky jsem se bál, že chytání propadnu a na lešení ke kalfasu se jen tak nevrátím.
