Nikde jinde než tady se můžete dovědět, jak to se mnou a se slavíky doopravdy bylo.
Možná vás to překvapí…
Úplně nejpřesnější pro stanovení začátků by bylo napsat datum 4.5.1981!
Vrátíme se k tomu za chvíli.
Jenže pro ornitologii se musíme sehnout ještě o něco hloub.
22.9.1979 dostávám z muzea na vojnu od pana docenta Otakara Olivy přihlášku do ornitologické společnosti. Vše se vleče a přijat jsem byl 10.4.1980. Pak už mám v tajném vojenském zápisníku, z kterého čerpám informaci o odeslaných fotkách na průkaz, datum 20.5.1980.
Do civilu odcházím 25.9.1980.
Pak navázala rybařina, nově s ornitologií.
A jsme u data 4.5.1981 a počítat musíme začít už tady. To se ozval zpěv za mými zády před navijáky ve vidličkách. Ověřit jsem to přijel v noci.
Pátého pátý byl objeven hned celý slavičí pár právě u Továrenských nádrží. Samice začínala stavět hnízdo. Zajímali mne ti ptáci. Prošel jsem s nimi celým hnízděním, našel později v okolí ještě dva páry další a co je velmi úsměvné, v poznámce mám u všech tří, že do konce června je na okolí už klid! Nádherná neznalost budoucích průvodců životem.
Ale věci přeci měly jít dál.
Na příští rok jsem již byl ve střehu, na slavíky si počkal (přiletěli) a na mladé si vychystal kroužkování. Kroužkovatel až od Turnova slíbil, že na kole přijede, až mu řeknu. Na sedmi dnech věku mláďat se kroužkovalo ve všech třech hnízdech a všechna vyšla.
Ještě před tím – a teď si přečtete něco, co nikdo nikdy neslyšel, o momentu, kdy jsem se rozhodl být kroužkovatelem. Když kroužkovatel v nadšení odjel k Turnovu, nemohl jsem večer doma usnout. Viděl jsem před sebou ta zvláštně ementálově žlutavá mláďata a hliníkové kroužky na nohách, pečlivě uzavřené.
Bylo rozhodnuto. Na druhý den (a teď mne suďte) jsem se k jednomu hnízdu vrátil, abych se přesvědčil, že mláďata žijí. Byla přikrčena v košíčku z listí a mně to nestačilo. Vybral jsem jedno do dlaně a kroužek si prohlížel. Ze všech stran. Nápis, písmeno „M“ a kombinace čísel mne fascinovala. Národní muzeum Praha! Vonělo mi to neskutečně.
Tam se to stalo! Vrátil jsem ho nazpět, ale věděl, že budu kroužkovat. Dva roky musel mít každý uchazeč členství, pak mohl dojít ke zkoušce. A já u ní na prahu máje v Praze ještě s jedním kolegou najednou stál.
Složil jsem ji, ohlásil specializaci a dál je to už známé. Je to tu opsáno mnohokrát.
Než přišly kroužky, třicítka zkušebních, měl jsem hnízda nalezená a sklopky vyrobené. Natáhl jsem kousek od hnízda u Červenského rybníka na lokalitě „Pískovna“ první pastičku z ruksaku. A v první kontrole tam byl, tedy byla. Poprvé jsem měl slavíka v ruce! T 303501 z 16.5.1983.
Měla holé břicho, které mne neznámě hřálo do dlaně, a v hnízdě byla malá mláďata, která jsem okroužkoval po pár dnech. A tak to všechno začalo. Ten rok jsem rozdal 44 slavičích kroužků a vůbec třeba ještě netušil, že je budu velmi často číst i v letech následujících. Že se slavíci tolik vracejí.
Netušil jsem ani, že místo urodí později vůbec nejstaršího slavíka československé ornitologie, sledovaného kroužkováním.
A ještě jednu drobnost bych k tomu rád přidal.
Na besedě před lety jsem odtud nedaleko zmínil před sálem onoho kroužkovatele. Nešetřil jsem obdivem i za pozdější. Když jsem balil věci a chystal se k odchodu, přistoupila ke stolku paní se slovy: „Děkuji vám, pane Kverku, za ta krásná slova o Mirkovi, jsem jeho sestra, která se sem provdala“.
Není to milé?
Ten člověk dávno nekroužkuje, ale jeho to byly kroužky mnou prvně uviděné! Kroužky, jež mi otevřely srdce pro ornitologii. A bylo po rybařině…
A ještě průvodce, který to všechno pamatuje. Budoucí neúnavný pomocník polabských slavíků.
Začátky jsou těžké, ale ta radost, když to vede k cíli a tím je poznání. Poznání, že slavíky potřebujeme stejně jako všechny ostatní druhy života. Přeji ještě jednou krásný večer a hlavně stálé naplňování Vašich nejen ptačích cílů.
Zdravím Vás, Jendo, po čase.