Vážení příznivci blogu.
Blogerů ubývá, to asi víte. Odcházejí do prostorů modernějších, sledovanějších. Já to neudělám z mnoha důvodů. I telefon nosím starší, kroužkuji kleštěmi z třiaosmdesátého – proč bych neměl, když věrně slouží? Ano, hrozilo to rozchodem dvakrát, vynuceným, když jsem je ztratil. Vždy s celým penálem. Ale našli jsme se. Ne, nevyměním je za nic.
Tak to je i s místy, na která chodím. Mnohá jsou už na hraně přežití, osekaná, že slavík slevuje k pobytu už jenom z tradice. Kdyby se nevrátil původní zpěvák, prostředí osiří. Já ale když „jdu po návštěvách“, topím se v laskavé báječnosti.
Co jsem to chtěl ale sdělit?
Ano, už jsem se chytil… Aby vás čtení bavilo a chvil nelitovali, musím vymýšlet ozvláštnění.
Nyní přicházím s retrospektivou. Pro toho, kdo přišel v čase novějším se tak objeví záblesky z cesty, která mne křídlo v ruce dovedla až sem. Není složité podle kroužkovací knihy nalistovat každý jeden rok, sezónu a oprášit tu skupinku pražců na dráze poznávání. Pomíjet nádraží, dívat se za zatáčky a těšit se z kolejí, které tam naštěstí pořád ještě jsou připraveny vést.
V díle nejbližším vás pozvu k chaosu, který vlastně po celý čas živím. K špatnému počítání, spíš chybě v předkládání. Pro ten čas zápisky nenajdu a vy už možná tušíte, že mnohé bylo jinak.
Tak přijďte, až budete mít chuť přečíst si o chození v tichu, o hledání a naslouchání, o čase nezbytečném.
A dám to republice k svátku. Nebýt jí, kam bych po ten čas chodil.
Já třeba taky zrovna neholduju novotám, i když v roce 83 jsem ještě dávno nebyla na světě, takže budu asi mladší ročník. Ale proč opouštět něco, co už mám ozkoušené a dobře to funguje, že:)
Mnozí by nesouhlasili, pokrok je pokrok, ale v řadě případů to opravdu lze.
Nová doba si žádá své a bohužel, žádá si čím dál více. Otázkou je, zda to příroda přežije. Já se teď pokouším zachránit zahrádky, které jsou už územím zastavitelným, ale zároveň jsou přezimovacím místem pro mnohé ptactvo. Ale nedokážete si představit, jak mne bolí, když lidé, kteří nemají k přírodě vztah, jedním svým rozhodnutím dokáží zničit i ty poslední zbytky naděje a ostatním to nevadí. Dokonce je volí. No co se dá dělat.
Ale dokážu, Jene. Věřte, že ano.