Pojďte se zaradovat. Přišlo další hlášení!
Je krásné, jednak je prvním ze Slavičího háje a také se v něm píše, že pták byl chycen a puštěn kroužkovatelem. To je na oslavu.
Pojďme slavit vyprávěním.
Při nočních odchytech táhnoucích slavíků nahrávka zláká často i druhy jiné.
Rákosník velký je jedním z nich, on ve slokách slavíka tmavého se tak trochu slyší. A zvědavost už vše zařídí. Poděkujme ptačí zvědavosti, zařídila vzácné poznání.
Foto: Z.Pohanková
Ten ptačí cestovatel cestující v noci nad kotlem Klenice odněkud loni vyletěl. Někde vzdáleně od nás prostě vyhnízdil a letěl, ne poprvé do Afriky. Vyšlo mu to, přezimoval, vykrmil se tam na cestu zpět, domů. Někam, kde to neznáme. V Polsku u Mazurských jezer? V doprovodných rákosinách Prosny? V Německu, anebo vysoko ve Skandinávii? Nevíme. Víme ale, že se mu dařilo a přišel čas, kdy se poohlédl po ošoupané mapě a udal tradiční směr. Jestli znovu tou tečkou cestovní mapy byl Slavičí háj, nevíme, stalo se ovšem, že síť jiná křídla mu zastavila, tentokrát Africe blíž, v Itálii. Před cestou přes moře.
Už jsem to zmínil, tak ještě jednou pro radost větší – ten rákosník i tam vyletěl z dlaně člověka zvídavého – ne, nenažraného, který by ta jeho játra už nejradši viděl na vidličce.
Jsou daleké cesty opeřenců. Některých, těch stěhovavých, jak se říkalo dřív. Tenkrát, když jsem v čítance nad obrázky pozvedal oči do dálky netušíc, že jednou tomu budu tak blízko! V čítance nápadně přepodobné učit se zase už znát.
