Ještě bych rád dnes při tom slavnostním končení sdělil, že chytání do zimovišť odlétajících slavíků výborně zapadlo do tématu pohnízdního pelichání adultních ptáků. Získal jsem důkazní podporu pro některé domněnky a to je přímo báječné! Pelicháním jsem se zabýval opravdu dlouho a byl si vědom, že některé věci prostě jen chytáním nikdy neověřím. Třeba to, že ptáci ve svém místě jsou – a pak „někdy“ zmizí. Nyní vím kdy a v jakém stavu opeření.
V tématu je stále dost „neznámých“. Je velmi složité některé úkoly plnit. Ale třeba právě výše zmíněným momentem je vidět, že trpělivost, hledání a třeba i počkání si na kvalitní elektroniku je cesta. Témat a podtémat si lze v oboru navymýšlet ještě opravdu dost. Velmi s tím ale váhám, protože povahou patřím k těm, kteří už trošičku litují, že pro odchyty noční nezbylo na hnízdiště. Na ten v sílícím smutku prazvláštně nádherný čas utichání k výměně peří. Letos jsem – a je to strašné – spoustu hnízdišť ani nenavštívil. Nešlo to z časových důvodů.
Když jsem ale dnes nad ránem v předběžném hodnocení nočních odchytů vzpomenul toho nedostatku, mávnul jsem nad tím nakonec rukou. I když jde o výzkum a myslím to vážně, nemusím za každou cenu postihnout vše. Jezdit chytat z povinnosti a odškrtávat splněné.
Sice to nevidíte, ale mávnul jsem rukou u kávy nyní znovu, že to tak prostě bude. Musím mít se slavíky radost, nebránit novému a v kuse se těšit. Klávesy vepisují, že to tak je.
Ještě by se v místě chytali třeba rákosníci, dovolit si to už ovšem nemohu.
I moji svobodu hlídají pravidla.
