Tak, u konce je i vybraný zářiový odchyt slavíků. Byl neúspěšný, chytání uzavírám. Označeno jich bylo přes dvě sta a desítka tmavých.
Jel jsem večer dřív, mělo být krásně a bylo.
Natáhl jsem sítě a připravil zdroje pro přehrávání slavíků, tentokrát tří, tedy i modráčka. Pak jsem chodil po polích plných kamení a hledal ty drahé. Ještě jsem to nezapomněl, i když zrovna v těchto místech naděje moc není. Našel jsem střípek z hrnku, pradávného. Vyorávají se tu prý daleko starší věci.
Viděl jsem v bezinkách, jak léto se nechce dát, ale van tlející řepkové slámy mne ihned upozornil, že změna stojí ve dveřích.
Mám rád nálady krajiny, vím, že sled mají kamenný, jen vždycky chviličku probíhá přetahovaná. Starší a unavený vždycky prohraje a tak lačný podzim bude mít vrch.
Ráno se objevili ptáci a dokonce i v sítích! První za šera aktivují červenky. Chycené jsou všechny mladé, letos někde narozené a míří k vysokým horám a potom k moři. A jednou nazpátek, až čas zase popoběhne.
Sem přijde zima, zapadají větve a potok bude mít vodu. Z úcty k tradici ji má slíbenou.
V noci přijela policie do pole pomoct a ochránit mne. V dáli hlaholil slavičí zpěv, a tak jsem měl důkazy po ruce. Bylo to rychlé a přátelské. Ve čtvrt na tři, právě jsem fotografoval měsíc.
Nachytali se rehkové zahradní, barevní ptáci. Rákosník proužkovaný, zpěvný, obecný, velký a cvrčilky zelené. Ještě táhnou. Z pěnic černohlavá, slavíková, pokřovní, hnědokřídlá a nějaký ten drozd.
Pak jsem vše zabalil a místa uklidil.
Už letos nepřijdu, ale za rok, za rok se objevím rád. Až přejde zima i jaro, až prázdniny zaklepou na dveře školákům o jeden rok starším. Pak místa pro sítě znovu obnovím.
