Za letních odchytů

Žádné komentáře u textu s názvem Za letních odchytů
Na začátek nového měsíce máme zajímavé téma, které nás vrátí do léta předchozího roku.
Do nocí šumících křídel drobných pěvců, kteří po milionech opouštějí domovy v cestě za přežitím.
Do časů, kdy k obloze zní přehrávky slavičích zpěvů a lákají ve chvílích před rozbřeskem k zastavení. A nejen slavíky!
No a právě o „vedlejším produktu“ slavičích nocí si dnes na blogu přečtete.
Dorazilo zpětné hlášení zástihu takového cestovatele. Prostředníkem je kroužkovací centrála Zagreb.
Nabízím situaci v mapě…
…a taky, o kom bude řeč. (Tento ovšem není tím správným, chycen byl o pár dnů později na Staré Studénce)
Bylo 17. srpna po půlnoci, když jsem vyjel k Býčině na Kněžmostsku, natáhnout síť na silniční hrázku mezi Býčinským rybníkem a sousedním, který se jmenuje Horní Střípek.
Jde o tradiční vícepárové hnízdiště slavíků, čekal jsem úspěch.
O rok dřív zde v obecním hájku pelichal dokonce slavík tmavý, v roce sedmnáct už tady nebyl. Kdoví odkud přiletěl.
Času na vzpomínání a kladení otázek v rámci sebevzdělávání jsem měl v odstaveném autě dost, ráno se zvolna blížilo, hudební produkce běžela naplno. Hrál slavík obecný a tmavý.
Bývá tam krásně. Rybniční soustava je migrační osou v krajině, ptáci o ní po léta ví. Polétaví.
Mám rád chvíle čekání, smysly vyladěné do maxima, letní zachytání. Nejsou nudná, pořád se něco děje!
Abych měl klid pro odchyt zaručený, byl o pobytu zpraven správce rybníků.
Za chvíli bude ráno, když vidím skrz sklo přilétat shora ptáka přímo za hlasem. Přerušil tah na sklonku noci.
Slavík to není, tento je o poznání větší, odlišné letové strategie (nacvičil jsem rozeznávání při nočních odchytech na světlo v horách). Vím už tedy, kdo se chytí – rákosník velký. Co jsem nevěděl, že bude jediným ptákem vycházky. Nic jiného se neobjevilo, zklamání nešlo uchlácholit.
Chycený rákosník má zásobu tuku pod kůží, je mírně otřeného peří, tedy pták, který někde hnízdil – starší, říkám si. A taky mu to při čelovce zapisuji. Může být z Mladoboleslavska, z polských rovin, ale klidně i ze Skandinávie. Třeba ho na jaře zachytnou na hnízdišti a budeme vědět.
Odjíždím. Den je už probuzený, rozkoukaný, omytý rosou, v dobrém rozpoložení. K Býčině se však po fiasku už nevrátím, začnu jezdit nahoru na Studénku.
Je 2. února 2018.
Přichází po internetu zpráva o zástihu kroužkovance mé řady kroužků. Neuvěřitelné, týká se známého z býčinské noci! Co zaujalo odborníky, je výkon pěvce. Po přímce 846 kilometrů do přímořského regionu – župa Dubrovnicko-neretvanska, Vid. Doletěl tam za necelé tři dny!
Vidíte vážení, živeno podobnými událostmi z dřívějška, srdce romantika při takových dalších už jenom tančí.
Rákosník na jihu zastavil v oblasti rozsáhlých mokřin poblíže města Metković (pochází odtud řada zpětných hlášení vodních ptáků). Co vymyslí dál, není mi jasné, měl by držet směr jihozápadní a končit cestu v západní či střední Africe, nejčastěji v obasti Guinejského zálivu. On (zatím) letěl z místa kroužkování k jihovýchodu a kdyby měl pokračovat v kurzu, skončí v Africe východní. Ptáci však většinou nelétají k zimovištím přímočaře, ale řadou oklik. Je tedy pravděpodobné, že v tomto odpočinkovém místě přímoří změní směr tak, aby tradičních zimovišť druhu dosáhl. Neletí za sluncem prvně.
Jestli jsem vás snad doposud do příběhu navléknul málo, pojďte si navíc přát Štěstí kroužkovatelské a doufat, že až přezimuje a po cestě nazpět dorazí, že nám jej z hnízdiště někdo ohlásí. Zkušeného.
Nemáme malých cílů, proč bychom měli mít? Okřídlení cestovatelé si zájem zaslouží.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.