Blog by měl být především nezadlužený. To znamená, že když jsem slíbil nedávno říct, kolik slavíků jsem v roce 17 okroužkoval, měl bych to napsat. Když jsem slíbil něco veselého, měl bych se přičinit. Neslíbil jsem, že s blogem vydržím, to napíšu teď – snad ano. A taky bude aktuální, ale i vzpomínkový. Ponechám mu obě již známé tváře, odbornou i poetickou. Podtrženo a sečteno – měl by být k vám čtenářům přínosným. A bude dál výrazně svobodným, to mi je vlastní a nezměním to/se.
Pojďme k tomu blíž.
Blog aktuální? Jasně. Slavíci nejsou, tak aspoň pohled do zahrady, okomentovaný zvoláním: Letošní leden, víc k jaru veden! Myslíte, že si vymýšlím? Teploměr nad rumpálem ukazuje sedm a zahrada o tom už docela ví. Jakmile zas usne, půjdu ořezat révu.
Blog apolitický? Budu se snažit. To předsevzetí už plním. To raději přepnu třeba na recenzi pro Trvalky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře včetně ukázky z vystoupení, kde si lidé stoupají. A pak ještě na poctu do nebe Ladislavu Smoljakovi, je to skvostné, tradičně chytré, potřebně inteligentní. A lidé znovu stojí. Není to s námi ještě tak zlé. Doporučuji a ponechávám pány Cimrmanology zde sobě co „oslí můstek“ na zítra. Měli by ze mne radost, z „domácího nálezu“. Tím smažu další dluh, směřující k veselosti.
A na konec ode mne poslyšte pár pravd.
Krom první, zbylých jsem autorem a urodilo je chození za slavíky.
Nikdy neříkej nikdy! Kdo tohle vymyslel, stoupám si před ním v úctě tentokrát já.
Slavíků je v místě vždy víc, než si myslíš! Nepřekonatelné, v posledních letech se nad ověřováním už jenom usmívám.
Naděje chytače slavíků zhasíná až s první hvězdou! Je to tak, při odchytech věřím kolikrát až v nemožnost a dobře vím proč.
Jak u polských sklopek dojde chleba, čas myslet na odjezd! Zvyk je tady železná košile, tamní se nedá.
Čas nezastavím, ale brzdím jej nespěcháním! Opravdu se už i při práci nenaháním. Je mi jasné, že většina lidí si to dovolit nemůže vzhledem k zaměstnání či potřebě mít dvě i víc výdělečných aktivit. Já jsem si to ale po vzoru některých dalších přenastavil (jiného už mi opravdu nezbývá) a už tak zůstanu. Proto tady teď sedím, ale za chvíli, za chvíli budu v procesu zpět. Zdá se mi potom, že mne to víc baví. Že nepřestává..
Jak život míří k podzimu, i každá zima je už vítanou! To zvýrazňovat nebudu, ale patří to sem též.
Užívejte dneška, je mi ctí, že jsem vás mohl pozastavit.
Jo a těch slavíků jsem okroužkoval 134 rezavých a 8 tmavých.
