Tak, konečně zase pořádné téma!
Než se blog nejméně do půlky máje odmlčí – teď, teď je ten správný čas a lidé to slyší. Podivní slavíci!
Dlouho jsme před chvílí řešili nahrávku ze Záhlinic na střední Moravě, od závor. Jeden zpíval klasicky a druhý „divně“.
Takhle to tu chodí každý rok – a hned říkám, jsem rád, že nahrávky v jakékoli kvalitě posíláte. Oboustranně výživné téma.
Pojďme k tomu nádraží.
Liniové stavby jsou jistě hnízdištěm, ale především migračním koridorem, velmi oblíbeným. Proč? Přežívají na rozdíl mnohde od okolní krajiny „zmlazované“ – tedy atraktivní křoviny. Na silnici či drážním tělese je spousta hmyzu i posráženého. Brzy se otevřené prostředí prohřívá a „magnetizuje“ bezobratlé. A hned vedle spolehlivý úkryt! Jistě i nápadnost v krajině, často osvětlená. Konstantní meziročně.
V případě Záhlinic, ležících v úvalu řeky Moravy i na strategické tahové dálnici, můžeme očekávat výrazné přesuny i slavíků. Přes hraniční hory míří do pásu jižního Polska, než toho obecného (o kterém je řeč) přes hybridní zónu (společné území obou) nahradí slavík tmavý.
Teď táhnou už dvouletí, zpěv šidí, většinou moc neumí a byl-li takový navíc poblíž repertoáru příbuzného slavíka tmavého, může si něco z jeho stylu pamatovat. A takový zpíval zřejmě i u středomoravského nádraží.
Otázka hybridů se sice nabízí též, ale bez genetického prověření jedince „plave“.
