První střízlíci přilétají. Přivedl je čerstvý mráz.
Vzpomínám, jak jsem je chodil chytat. Kolem Kněžmostky jich bývalo. Jak začalo padat listí ze stromů, byl čas na ně jít. Ozývali se z kdejaké hromady větví.
Zase je tady ten čas, jenom ten čas už nemám. A tak doma na zahradě, už bych síť málem sbalil, ale hned ráno se jeden chytil. Tak mi udělal radost, že ty „kalendáře“, co máme zapamatovaný, platí.
Jsou to krásní ptáci, jen člověk musí dát pozor, aby mu z ruky neutekli.
Teď je za létem všude potravy (vývojová stádia hmyzu) poschovávané dost a střízlíci mají žně. Ti, kteří se rozhodnou zůstat na zimu, budou mít chvilky perné. I když – jestli přijde taková podobná co dřív, tak si stihnou o poledni klidně i zazpívat.
