Obsah
Vítání jara . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Noc velkých ohňů
Kolébky v kopřivách
Neposlušná křídla
Dlasci to vymysleli
Volání dálek
Cesta do neznáma
Sahel vás vítá!
V džungli
Cesta nazpátek
Když chybí zkušenost
Náhradní domov
Rodinné štěstí
Bez rozloučení
Znovu na cestách
Kos všechno zachránil
V dubovém lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Tak takové kapitoly má knížka, co se do ní právě vkládají listy.
Pořád mám ten příběh v sobě, hned se ho nezbavím. Jen nevím, jestli jsem na něco nezapomněl. Už je stejně pozdě. Radši ji už teď ani nečtu, přečetl jsem ji snad padesátkrát, aby tam nebyly chyby. Myslím, že až ji pokřtíme na místech po okolí, že až přijdu v dubnu na soutok Klenice s Jizerou, že mne obě „dámy“ poplácají po zádech. Mají tam též pár řádků slávy a zaslouží si je. Za to, co pro mne a pro slavíky znamenají.
…
Dnešní odchyt v zahradě nenabídl králíčky, ale uhelníčky. Chytali se pěkně a tak jsem se učil je určovat podle perfektní knížky od pánů Jenniho a Winklera: Moult and Ageing of EUROPEAN PASSERINES. Šlo se v nich podle ní docela vyznat i když s jejich pojuvenilním pelicháním to je docela složitost.
Táhnou samozřejmě v naprosté převaze mladí, tak se jich „rozhraní pelichání“ týká.
Králíček se chytil jeden mladý a asi jen proto, aby mi svou tučností popletl hlavu a zpochybnil nedávný text tady na blogu. Uhelníčka vám ukážu, jestli ho neznáte. Jde o sýkorku jehličnatých lesů.
Jen si to představte: narodí se někde v smrčině, a na začátku podzimu zamíří k jihu. Zajímají je semínka jehličnanů všeho druhu. Tady mají túji, borovici, smrk a za ploty douglasku a jedli. Jsou na čele ulepení jen se podívejte.
Ve skupinkách a upovídaně cestují krajinou. Na jaře je jejich návrat v fofru, takže je sotva zahlédneme. Teď to je jinak.
