Kdepak, září na slavíky není! Ne že bych snad chytal, ale běží nejméně dva punkty, kde by slavíka chytili. Kdyby letěl.
Mám to ale rád, zastavit se na některém plácku a tahat zpod křoví vzpomínky. Jednou o tom napíšu, jak vypadá celý ten rok na slavičích hnízdištích. A začnu třeba v lednu.
Jsou ta místa sobě často nepodobná a to je ku prospěchu.
Krásná jsou ta „poříční“. I proto, že mám Jizeru rád a vždy se k ní těším. Krásná řeka a slavíkům pomáhá v návratu. Těm mladým, nezkušeným. Však jsem to taky uplatnil v knize. Ostatně – ta už se chystá. Už se do ní nevstupuje změnami, už se to skládá.
Mám tu vzorek kapitoly právě s řekou v hlavní úloze a zajícem, co ho nakonec uchránila. Je na obrázku celý šťastný. Hladina kolem však bouří, musí, vede pozimní vodu z hor. To bývá divoká. Ale všechno dobře dopadne, tedy v knížce. Ne už tak s hnízdištěm! Zničili ho – konečně, už sem to tady psal. Není samo, které vykáceli. Z několika důvodů a nakonec i z tohoto jsem se rozhodl, že v Kněžmostě knížku neuvedu. V plánu je Mnichovo Hradiště, Bakov nad Jizerou, Mladá Boleslav, asi i Březno, rozhodně Dolní Bousov a Sobotka.
Pro mnohé bude mít knížka nadrozměr. Místa v ní sice jmenuji vzácně, ale místní je poznají podle indicií. Myslím, že každého, kdo v ní najde známý kout, to potěší. Samozřejmě, že to platí i pro statečnou krajinu Kněžmostska, i ta tam má otisk. V kapitole 5. Ovšem podle těch, co text pročítali, je nejsilnější kapitola předposlední číslo 16 – Kos všechno zachránil! Uvidíme, co děti. Možná, že až si přečtou příběhy, že z někoho vyjde znalec slavíků. Nový nadšenec, který jim od seznámení věnuje taky zbytek života. A připsat bude moct díl druhý!
Kdoví, jak to ovšem tady dopadne. Uváděl jsem často, že populace je v kondici, že drží vysoký stav. O zdejší podregion mám ale nyní opravdu strach. Nejde jen o chování ke krajině, ještě víc děsí široká lhostejnost, dopovaná strachem.
Do místního zpravodaje jsem přestal psát i proto, že ač byly příspěvky čteny se zájmem (za čtvrt století víc než stovka), když jsem letos kývnul na besedu pro veřejnost, přišlo místních stejně co roků, po které jsem psal! Kdyby nepřijelo právě tolik nadšenců přespolních, byla by to docela ostuda. Vážím si samo sebou čtvrt stovky zdejších, ale rozhodnu-li se vystoupit bez honoráře (nikde to ani nezaznělo) – čekám, že se investovaný čas zhodnotí právě jinak.
Kdo chce, najde si mé glosy po okolí ve zpravodajích, kdo chce, může sem na blog.
Nechci si pořád jen stěžovat na tu bídu v poslední době, přebíjenou gloriolami některých .., ale docela vážně mám o to tady strach. Což – chodit mohu jinam, i odstěhovat se by asi šlo, ale já jsem sem přišel právě pro dřív krásnou krajinu a přírodu v ní! I občanská společnost se tu chystala formovat dobrou. Přichází soumrak.
Vstoupí-li člověk do hnízdišť na konci září, není tam smutek. Brhlíci se chystají na zimu, stromy se po vedrech zotavují, z dusíkem nasycených okrajů svítí klobouky žampiónů. I koule vatovců! Nechodím ještě hledat hnízda, jen si je v prostředí tipuji. Kam je tak v máji slavice postavily? Až listí opadá, pak si nějaké „na rozbor“ najdu.
Hnízdění letos slavíkům vycházelo. Dobrý rok. Navzdory tomu, že potravy na cestu nikde moc nebylo. Však taky staří v konci pelichání přecházeli na bezinky. Zajímavý pokus mi extrémně horký čas připravil.
Dám fotku kovaných prstýnků od Toma pro sestru, co se vdala na Humprechtu teď v sobotu. Já jsem ji tam odvedl a bylo to všechno nádherné. Pak sem jednu fotku dovyberu, abyste viděli. Slavíka s tím propojím, aby to nebylo „mimo mísu“. To není problém. Dám fór, který jsem použil ráno na schodech, když jsem uviděl pana svědka. Jmenuje se podle krále pěvců.
Humprecht 19.září 2015
Svědkem od ženicha byl bývalý spolužák N.Slavík. Jeho „výskyt“ u nás v Kněžmostě překopal můj kalendář pobytu krále pěvců v republice. Konec II. dekády září je datum výskytu slavíka rekordně vysoké! Dobře však, že zůstal.
