Jsou vzácné, protože v hnízdech z nedostatku času nekroužkuji. Ale daří se na lokalitách občas chytit nějaké to vylétnuté mládě, o kterém lze rovněž (nemá-li ještě dorostlé peří) s jistotou prohlásit, že je to slavík místní.
Takový „příběh kroužku“ jsem zažil dnes v Slavičím háji.
Poslední slavík, kterého bylo třeba chytit, vyšel zajímavě. V pelichajícím samci jsem podle kódu rozpoznal přesídlené mládě z roku 13! Slavík je tedy tříletý, v druhém kompletním pelichání.
A teď vám mohu nabídnout oba klíčové obrázky a jeden přidám navrch s pokusem o legraci.
Juvenilní slavík ještě v péči rodičů.
Tříletý sameček, který chováním připomíná spíše krutihlava. Se zablácenýma nohama.
…
Kam jinam v Bousově přesídlit, než do Slavičího háje. To je panečku ocenění! To se to s tak magnetickou lokalitou sbírají pěkné výsledky!
Kroužkovací stanice – tedy náš pověřovatel, vždycky kladla důraz na kroužkování mláďat. Ať to bylo za socialismu, nebo nyní. Je to ovšem u řady druhů časově nezvládnutelné, tak se kroužkují staří. Mám to tak i já, na druhou stranu jsem přesměrováním pozornosti k adultům dosáhl výborných výsledků. Ty bych neměl.
Pojďme si ještě krátce představit čerstvý příběh slavičího kroužku.
Kousek od rodného hnízda jsem ho tehdy sklopkou chytil. V čase, kdy si už tu a tam něco sebral sám.
Peří křídel a ocasu bylo tříčtvrteční, už ale poletoval.
Když se tam na soutoku Trnického potoka s Klenicí o prázdninách osamostatnil a vyměnil drobné kropenaté peří, prvně zamířil k jihu. V noci a sám. Nikdo mu neradil, nevedl křídla nad vodou i pískem a přeci trefil. Z Afriky se dokázal na jaře vrátit, jestli hnízdil a kde, to se neví (v „háji“ to nebylo), pak přišlo první kompletní pelichání v českých kopřivách a zas těch pět tisíc kilometrů. Cestu domů na jaře 2015 už zkušeně zrychlil a v „háji“ jsem ho zkoušel chytit v dubnu jako zpívajícího. Nepovedlo se, až dnes, kdy už znovu určitě myslí na Afriku. Než jsem ho u cesty pustil, odstranil jsem mu od zobáku klíště a opláchnul nohy od jílu. Dost prokoukl. Dál jsem ho už nezdržoval, má se jistě co ohánět.
Po čase mám výsledek kroužkování od mladého slavíka.
Zažil jsem pěkný večer u sítí v místech, kde budu sedat, až budu stár.
Zastavení v čase
Že by sledování pelichání nepřinášelo výsledky, říci nelze.
Ověřil jsem konečně podezření, že velké svrchní krovky fungují jinak, než by se soudilo. Existuje v řadě jedna, která je v první fázi výměny důležitá a není s ostatními pelichána. Je fascinující, že schéma stojí i na takových – zdálo by se – margináliích. Slavíci jsou prostě dokonalí! Kolik mi ten jejich krátký pobyt ještě způsobí badatelské radosti?
