To je tedy výsledek prvního odchytu během předpokládaného pelichání!
Někde na lokalitě jsou, jinde ne. Víc než čím jiným to bude stavem místa. Nabídkou úkrytů a potravy.
Hnízdiště, kde jsem loni neuspěl, u Jizery.
A opravdu pěkný výsledek v tom příhodném místě!
Okraj světlého topolového lesíku tam přechází do mýtiny staré tak deset let. Dokonce jsem se dočkal ještě zpěvu a tak jsem to zkusil. Výsledkem jsou tři adultní slavíci, dva samci a samice. A aby to byl pěkný studijní materiál, všichni už pelichali a proces začal u všech ve stejnou dobu, něco málo před dvacátým červnem.
I když měli loketní krovky v důležitém místě vypelichané, stáří se určit povedlo, všichni jsou starší.
Samice mírami pozvedla velikostní průměr, pořádná.
Pokud vyhnízdili, mladí už byli pryč. Nezjistil jsem ani jednoho.
Jeden z těch samců zaujal. Aktivně zpívající.
Zatímco zbylí byli po hnízdění logicky ještě bez tuku, zpěvák ne. A bylo to znát na váze. Mohl být lichým samcem u toho hnízdění. Takových případů je dost. A když na to lokalita má, zůstat mohou pelichat všichni.
Pokud byl jeden navíc, proč nepelichal už dřív?
Ale obrázek je z toho pěkný.
V tomto stavu rozpelichaní slavíci ještě létají, později ne. Techniku odchytu jsem přizpůsobil a vyšlo mi to.
Lidi co chodí kolem po cestě, mě většinou znají, jsem dopisovatelem jejich zpravodaje. Tak když na cestě kroužkuju, beru je k tomu, pokud mají zájem. Mám rád pohodu, proč se máme otravovat a zahlížet po sobě. Já to mám takhle.
A až dojdu jindy dolů k řece, bude to s kafem a koláčem v pergoličce. Z takového výzkumu se člověk vrací zvesela.
