Poslední místo výskytu na Mladoboleslavsku drží pár let už silou vůle. Kosatce sibiřské ještě i letos rozkvetly!
Řadu let let píšu mnohde o té nádheře jalově (objeveno v roce 2000 při sčítání slavičích hnízdišť) a přeci se nyní našel člověk, který chce přes jiné pomoci. Přeci jen se povedlo rozložit strach k více lidem. Tak třeba přežijí.
Kdybych měl zavzpomínat na čas, kdy jsem je objevil – je to už spousta let – bylo jich tam modro. Hájit jsem je musel i proti takovým blábolům, že nejsou pravé, že jsou tam zavlečené a podobné kecy.
Stav se rapidně snížil před šesti lety, kdy postřik na poli spálil svodnici jaksepatří. Zmizely nato z páteřní vodoteče, kam se proudem dřív rozšířily, zmizely z potůčku od studánky. Téměř. Zbylo jich deset. Letos jich je o nějaký květ víc, ale je to stejně takové tiché odcházení. Naděje, ta ovšem umírá poslední a zdá se, že i tady.
Slavíci jsou v hájku znovu na dvou místech a právě hnízdí. Po stromech tam odpočívalo snad půl sta holubů hřivnáčů. Jestli ještě táhnou či tito nehnízdí, kdo se v tom vyzná. Ovšem pohled to je úchvatný v tom tichém místě, jak při odletu, který odletem vlastně není, jak při něm rachotí křídly. K návratu. Šlo jen o takové divadlo, na to se jim tam líbí dost. U studánky. Tak jsem jim ji lopatou, kterou jsem měl náhodou po ruce (úsměv), vyčistil.
