Zastavením po cestě myslím současnou chvíli, kdy zavazadla znovu vyhubla, budou vydechovat a čekat na květen příští. Ten čas je docela nedaleko, ono se to nezdá…
K čemu mi jsou cesty jinam, když hledět bych si měl slavíků zdejších?
Ne, že by mne SV Mladoboleslavska neměl čím obohatit, ale příležitost jinde je pokaždé pro mne vzácná. Vždycky jsem jel, kde jsem byl potřeba, kam se mi chtělo, kam mne to lákalo. Mohl bych výpravy vyjmenovat, pravda, chvíli by to už příjemně trvalo, ale vypsal bych je. A jedna nebyla zlá, všechny mimořádné, obohacující. I díky nim je ze mne ten, kdo téma jakžtakž ovládá. Zase jsem měl čerstvě příležitost, dokázat to. Toť lepidlem spolupráce další.
Jenže já jsem odborníkem polovičním, druhým dílem nadšenec a obdivovatel. Nejen ovšem přírody a ptactva. Dobře si všímám těch mladých spolupracovníků kolem a moje měřítka z nedávného socialismu padají pod stůl. Tohle jsou jiní lidé, je to výběr třičtvrtěúspěšných, kteří doběhnou. O tom jsem přesvědčen a dobře pro vědu u nás, za hranicemi, za mořem. Ti lidé jsou v obrátkách, které už ani necítí, poznat jsou zvenčí. Rád jsem za oslovení i za to, že jsem pro ně nutným.
Všímám si krajin, kde pobývám. Jak se u lidí mají, jaké jsou. Jde o nepojmenovatelnou nádheru vždy a všude. A stát můžu na staré skládce odpadků. I ta má rozměrů. První v síle času, jeho údernosti chcete-li.
Přišel jsem k Prosně a našel v písku pazourek. No jasně, odtud se vydávaly na cestu k nám výměnným obchodem. A obchod krajině zůstal do socialismu – co pravím – do dneška!
Jinde jsem viděl topoly, které nikdy před tím. Přišly prý do kraje s válkou. Dívám se na ně, mají přesně věk po divokém dětství. Zelenají se nad řekou první, nečekají na nic, zůstalo jim to v krvi, neberou ohledy ani na místní příbuzné.
Rašelina země blíž Bělorusku je nejčernější a nejjemnější, co jsem kdy viděl. Byla po dešti, ten taky přispěl k chvíli, jež byla pro mne objednaná. Měl jsem to tak uvidět a odnést si ke klávesnici.
Řeky jsou tiché, plazivé. Bobři mají v březích břichy a těžbou vybroušené kanály na úroveň hladiny a tam, tam jsem našel další máznutí štětcem do obrazu pochopení Luscinia luscinia! U nás slavíci obecní součinují se srnčí zvěří, jejich leženími, v bobřích kanálech mají prostřeno slavíci tmaví! Nejen pobytové stopy vidno (bílé tečky trusu).
Viděl jsem tam slavíky přímo v akci! Tady je pár, ona vpředu.
…
Příroda je nezměrným soustrojím a prohlížet si závislosti fungujícího běhu je velikou chytrostí nás, co o to stojí.
Tohle se mi na závěr hodí, i když je to z loňska. A myslím, že by to bylo potřeba vydat v češtině a přinejmenším na jednom místě svižně aplikovat!
