Slavík od Humprechtu

Žádné komentáře u textu s názvem Slavík od Humprechtu
Hranice rozšíření slavíků v oblasti se posouvá ještě o kousek na východ.
Konečně můžu říct, že Sobotka má svého slavíka. Víte, jak to myslím, aby se mi, jak se příležitostně s úsměvem stává, nezačali ozývat lidi toho jména.
Lokalita, která se mi řadu let pozdávala, ale nějak moc jsem ji neprověřoval (spíš nahodile, vždycky po sezóně, když jsem jel náhodou okolo, jsem lamentoval – krucyš, tady musí přece bejt, i když je to už tak nějak mimo), hostí slavíka. Mladého, což je trošku škoda, protože kdyby byl starý, bylo by pravděpodobné, že jde opravdu o hnízdiště.
Nyní běží průtah právě dvouletých, uvidíme. Dám si pozor. Zanesu bod do mapy a zatímco dosud jsem končil před Humprechtem, teď jsem ho o pár stovek metrů přeskočil (vlevo za lesnatým kopečkem je stružka s křovinami, tam je).
To mohu považovat letos zatím za nejvýznamnější počin. Posunutí hranice a tím i území výzkumu.
A ještě tady musím slovíčko – že je ten Humprecht krásný? Radnice taky, kdyby tam nebyly ty „hrnce“ nalevo…
Prošel jsem všechny kotáry nad Osekem a je tam opravdu prázdno, až na jeden lem u Střehomi, tam se ozval. Jde ovšem o výspu Dolnobousovska, tudíž kraj Středočeský. Škoda ovšem, že se ozval, pokazil mi představu o těch kopcích, ubíhajících k horám. Že už tam prostě nemají co pohledávat, tak že to badatelsky vidím.
Přidal jsem druhý obrázek (to není ten obsazený slavíkem).
Abyste viděli, že krajina se k horám opravdu fest zvedá. Kouř je z nedočkavě zapálených čarodějnických vater začínajícího večera, posledního před májem.
Dál na východ už slavíci nejsou.
Jiná situace je u Jičína (pahorkatinou dál na východ), tam je ovšem na vině – stejně jako zde v úvalu Klenice – jižní vliv Polabí. Dále k horám už slavíci opravdu schází.
Mám štěští na krajinu ve vztahu k objektu zájmu, k jeho rozšíření. Nesmírně zajímavý prostor. To už jsem tu ovšem psal.
A přidám ještě detail křídla soboteckého slavíka, abych demonstroval variabilitu šatu.
Loňský pták má sice příkladné rozhraní, ale nemá výrazné opotřebení ploch praporů nekrytých ručních letek pod vrcholem křídla. Jinými slovy – peří je netradičně zachovalejší, dokonce s mírně světlými lemy!
Fotka je sice pořízena před setměním, ale jasné to je. Posuzujme prosím ve vztahu k době příletů! Později se zajímavá pomocně-rozlišovací příležitost výrazně stírá.
Před odjezdem za slavíky do zahraničí dám určitě ještě vstup a pak se už budeme věnovat znovunavštívené hybridní zóně (s přihlédnutím k slavíku tmavému. I za těmi zkušenostmi, krom expedičního úkolu, odjíždím).
A zítra v sobotu (2.máje) přijďte na VPZ, třebaže bude zas asi chladno. Ať se po čase potkáme.
Kdyby se pod Babu ještě vrátil ten „Ital“, rozezpívali bysme ho pro vás a příběhem bych nešetřil. Kdyby se mu to povedlo, to by byla síla. Tohle totiž u lidí nejvíc zabírá – věda s příběhem. A veřejnosti k vědě třeba! Bez ní nebude možná už brzy nad čím přemýšlet. Amatérsky, nebo s titulem.
1. máj
Omlouvám se čtenářům, kteří sem vstoupí, přečtou a vědí, že zase jindy…
Já pak pod vlivem inspirace do textu ještě občas cos přihodím a oni nevědí, že je znovu volám.
Tak tedy ještě k dnešnímu datu:
Teď by měli být slavičí zpěváci mnozí už doma. A až si (konečně) krajina uvědomí, že květen má být jinak, začne to kolem přetékat. A na to slavíci od předloňska čekají.
Ještě budou přibývat, mladí a mladé. Ještě pro ně místa jsou. To ale už ti rychlejší budou hnízdit. Květy spadnou pod keře, zpěvníky náležitě ohmatané, od mysu dorazí poslední žluvy a čas poposkočí. Co s tím?! Na co jsem se tak těšil? Bylo to už, nebo teprve bude?
Namazal jsem lepidlem listy kalendáře, zastavil bych to rád. A jestli to vyjde, máme to odměnou. Buďte připraveni!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *