Ubývá míst…

Menší se nám to, menší.

Začnu příběhem, anebo radši hned zkraje vypovím – slavíci ještě nejsou (11. dubna).

Trať Praha – Tanvald. Lítají po ní vlaky jeden za druhým a přeci to u ní žije! Musí, jinde už nezbylo místo.

Dám ještě fotku, jak se ušatec rozkoukával. Já jsem se taky furt otáčel, jestli si můžu pár pražců ještě dovolit.

Hnízdiště „Dubový les“ je po smrti, to jsem psal, dnes jsem to byl vyfotit.

Stroj normálně to prostředí sežral a vyplivnul. Zbylo jen těch pár větviček dole, asi mimo zaměřovač. To nebude stačit ani na trnkový víno, natož pro slavíky.

Hledal jsem v okolí, kde by se mohli čerství bezdomovci za pár dní ubytovat, kdo by je byl schopen přijmout. Našel jsem jediný skromný koutek za lesem u trati. Třeba jim to postačí. Z jedné strany plot fabriky, pak kanál a hned násep dráhy. Za ním jakási laguna na soutoku drenáží. Teď zurčí vodou, v létě jsou takřka na suchu. Tak sem v květnu ještě přijdu, třeba se to povede.

Jo, a kvete tu tahle jarní krása. Podbílek šupinatý, s hodně zajímavým životem.

…a moc hezky voní. Zalehnul jsem docela rád.

Projel jsem dalších 62 lokalit, nikde slavík není. Dvě jsou poškozeny, ale přežijí, pokud je to ze strany klestičů vše. Z jedné někdo pobral stromy do kamen, ale křoví zůstalo. Slavíkům to postačí.

Musím se přiznat, že si nejsem na 100% jist na lokalitě Rožátov, za řekou u čističky. Ozvalo se tam dvakrát na můj zpěv hvízdnutí, ale následně během hodinového pátrání jsem nic neobjevil. Byl to asi budníček. Má to jinou výšku, ale když se člověk nechá zaskočit a ještě k tomu se špatným sluchem, problém je na světě. Už jsem to chtěl zasíťovat a roznést sklopky, ale ověřováním jsem se uklidnil a nakonec odjel. Nepočítám, nevěřím. Takže „0“.

Byla to dnes taková osmihodinovka za nádherného počasí. Pak dozpíval přehrávač a mohl jsem domů.

Něco se k večeru chystá, zahřmělo, po tomhle už určitě přijdou.

::: Ještě dva odkazy z minula, kdo byste to nechtěl hledat. Vyplatí se sledovat!