Co jsou vůbec zač?

2 komentáře u textu s názvem Co jsou vůbec zač?
Museli bychom se ptát směrem k těm prvním rekordmanům. Možná z toho ale jen děláme vědu větší, než ve skutečnosti je.
Slavíky jsem ani dnes nenašel, vzal jsem tedy jen několik hnízdišť a některá už opakovaně. Žije to na nich pěkně, ale dost druhů ještě chybí. A mezi nimi i slavík.
Nemůže si člověk myslet, že když ho před lety zjistil v první dekádě, že to bude pořád „padat“ níž. A i kdyby, jsou to spíš nepodstatnosti. Zatím. Oteplování se prý nedávno zastavilo, uvidíme, co bude.
Taková ta klasika, to každoroční osídlování regionu, to má ještě čas. Děje se před dvacátým. A byly roky, že i po něm, tam jsem si ovšem ze začátku vyčítal malý počet sledovaných hnízdišť. Matematicky je to logické, ovšem vzpomínám, jak jsem chodil, hlídal a ono pořád nic. Pak jsem se na to vyflák´, utahán a otráven, tři dny jsem lapal po dechu doma a doháněl zpoždění běžné činnosti a čtvrtý den tam letěl jako blázen, protože už prostě na dálku byli slyšet a lidi je taky hlásili.
Samozřejmě, přilétají „ve vlnách“, to se ví o mnoha druzích, ale když chtěl člověk do toho natlačit nějaký systém, nefungovalo to moc. Takže – kdybyste se mě zeptali, co přílet ovlivňuje doopravdy a na který den si vsadit, byl bych vedle a schoval se před vámi.
Jako letos…
Takovou jsem měl jistotu, jak to „přečtu“, podtrhnu, dám razítko a ono nic. Krásné dny, vlídné noci, krajina nedočkavá – a slavíci nikde!
Je tam hezky, bezesporu. Ale kdybych věděl, kam a kdy si dojet pro prvního, hodně bych všeho ušetřil. Proto mají výsledky takovou cenu, že právě tohle neumíme. Kdybych neměl takový rajón, ještě by to šlo. Ale získávám tím přehled o hnízdištích, navštíveno mám tak 80%. A vlastním tím objektivní údaj o jejich přežívání. Známé jsou většinou i důvody likvidace těch prostředí.
Některé koutky jsou opravdu milé. Jak se s námi perou, jak vzdorují. A na ty svoje svatby, jak si zase pro líčidla v pohodě sáhnou!
Třeba tady. Místo znám od loňska „z pelichání“ (konec léta).
Prvně jsem tam přijel zjara a takhle tam kvetou dymnivky. Škoda, musel by slavík opravdu „máknout“, jinak jich neužije.
Na východě Dolnobousovska je krajina pořád překvapivě fragmentovaná. Políčka s vojtěškou, Kotelská strouha, Bousovský potok – oba táhnou od několika bochníků skal z pod jejich studánek, pak pruhy keřů, no a ty dymnivky..
Prvně tam zažiju slavičí jaro, čas ale budu krást. Musí to tam být pěkný. Je to kraj domova a jsem rád, že udržel pár hezkých míst. Zatím. Všude jsou modré pytle u cest, proběhla očistná akce, to jsem nechtěl zapomenout napsat. Proč tihle lidé nepřeváží v té smutné republice? Rád bych se s nimi i potkal. Taky jsme uklízívali Svět, co jsem při tom propálil benzínu při svozu pytlů.
Co jsou vůbec zač ti první slavíci?
Netrpěliví samotáři, nesnášenliví, sebevědomí. S křídly už ale zklidněnými.
To jsem ještě nenapsal, tak to dám teď.
Hodně jsem toho už při úkolu zažil. Díky možnostem chytat ptáky na punktu v Jeseníkách v noci na světlo – a i kdyby přes den, vyšlo by to stejně – dostalo se mi srovnání. Jiní jsou slavíci zdejší, které znám jako domácí, co přilétli hnízdit. A jiní jsou migrující, rozrušení, nabuzení, vyhecovaní – prostě ve výkonu, které potkávám na přeletu sedlem. Tady, když rozevřu ruku, můžu slavíka fotit dál. Zůstane chvíli přikrčený, to se v horách nestane. Tam nejde ani pořádně vyfotit. Pořád zkouší utéct. A tak si říkám, že to nejsou sice naši v tom horském sedle. Že asi němečtí, nebo i polští, moc těch obecných „nad námi“ nebude. Ale že naši se chovají podobně, když odtud odletí. To bych však ověřil snad jenom v Alpách či pod Pyrenejemi s přispěním obrovského štěstí. I tím jsou záhadní. Zkoumám cizí, abych víc poznal naše. A jenom tuším.
Tak to je roj myšlenek pro chvíle, kdy je najednou (slavík) doma. V křoví, které přestálo naše ataky. Poskakuje svým záhonkem kopřiv, které mu nad rovníkem třeba chyběly. Kroužek na noze mu zašel v brakických vodách delty Nigeru, čísla se do něho vpila. N.Muzeum Praha. Toť instituce, která na kroužcích ptáky na cestách provází. I slavíky, kteří už opravdu musí být dole na hranicích!
Zapisuji neděli 12. dubna, že ještě nejsou. (A jak známo, nikde v republice). Tedy zpoždění.

2 odpovědi na “Co jsou vůbec zač?”

  1. Dobrý den pán Kverek, to čakanie na prvého slavíka prežívam s Vami. So záujmom čítam Vaše putovania do prírody, viete to perfektne podať písomnou formou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php