Mezi čtyřicítkou letošních kontrolních odchytů je několik senzačních. Přeje mi teď štěstí.
Dnešní (07.07.) kontrola přinesla druhý důkaz o přesídlení SO za účelem pelichání. Tehdy to bylo z Kněžmostu do Bakova, tentokrát z Žantova nad Přepeře. Jistěže v rámci jedné sezóny. V obou případech se jedná o přelet samce. Ještě bych tak tři čtyři podobné potřeboval a vyřešíme jedno bílé místo. Jsou to ovšem hrozné náhody a tak si myslím, že mám na hodně dlouho vybráno.
Koukal jsem tam na slavíka „s vysokým číslem“ a před roštím úplně nechápal, kým vlastně je. Co jsem věděl, že pelichá poprvně velké peří, podle dvou zbylých rýdovacích per. Všechny ostatní znaky poztrácel. Dokonce bych si myslel, že v těch pásech protierozních dřevin byl už vloni jako jednoletý. O prázdninách jsem tam tehdy nějakého mladého (podle hlasu) chytal. Škoda, že jsem nevynaložil víc trpělivosti, stálo by to teď za to. Myslím, že si očíhl prostředí a letos s ním prostě počítal. Pravda – jasmíny mu jsou k ničemu, ty dělaly radost mému nosu, ale taková svída – ta se už hodně cení! U pěvců jsou ty bílé kuličky sakra vysoko v sezónním jídelníčku. A zrovna zrají.
Jinak jsou ty pásy úzké, k hnízdění slavíka nedostačující. Jsou však plny slunce. Shora s navazujícím polem pšenice. I v ní slavíci všude rádi sbírají, ale jen při kraji, aby se stačili vrátit. Pšenice je špatným hostitelem, průhledná a třeba pochop rákosní je na lovy v ní specialistou.
Jak o minulých prázdninách, zas tam volají křepelky a po větvích sládnou metráky ovoce. Zase spadne k zemi a kuny, ježci, tchořové, jezevci i lišky, ti si pošmáknou! Však rozličné stopy v měkkých jílovitých kolejích toho obilí už nápadně houstnou.
Vlní se ten kraj pod širými Žehrovskými lesy z kopce na kopec! Tady slavíci končí, dál nemohou.
