Na vlastních nohách

2 komentáře u textu s názvem Na vlastních nohách
Odškrtávám další etapu slavičího roku – mladí stojí na vlastních nohách a brzy půjdou do světa. Jsou takhle kropenatí, na bocích jim už podrůstá peří dospělých, starají se o sebe sami.
Ještě ale jsou v dosahu hnízdišť. Ještě chvíli.
Rodiče se o ně už ale nezajímají, mají své starosti s pelicháním. Červenec je pro některé z nich už časem loučení. Je těch jejich hnízdišť rozseto po kraji boleslavském víc, než jsem si myslel. Teď myslím – ještě víc, než jsem myslel nedávno. Dnes jsem navštívil místa, kde jsem nebyl víc jak dvacet let. Ta místa jsou lepší. Nikdo k nim nemůže, jsou obklíčena poli. Jsou to vlastně zbytky cest, které se větvemi nahoře provázaly. Slavíci, a celkově ptáci, si tam žijí po svém.
Teď je ten čas, kdy volají křepelky, zpívá strnad luční, skřivani, vrabci úpolníci zaletují do mladých klásků. Poletují kolem těžkopádné vřetenušky, honí je ťuhýci a voní heřmánek. Nikdo sem nechodí a přeci je cesta místy pěkná a stojí za usednutí. S nizoučkou travičkou, rmenem a otisky čejek u kaluže. Zem tu je přečerná, úrodná, často pod vodou.
Chtělo se pršet, ale nakonec nebylo z čeho. Tak to zas utichlo. Od Boleslavi sem chvátá slunce a skřivan se může uradovat. Tenhle polní svět už je velikou vzácností. Západoevropský model hospodaření požírá tuhle statečnou krajinu. Kdybych se byl věnoval golfu nebo tenisu namísto ornitologie, tyhle myšlenky jsem si nemusel připouštět. Moh´sem mít klid. Kašlu na to, je mi líp tady. Takovej to je pěknej kus podbabí! Až na tu PET-flašku. Nechápu, kdo ji mohl do křoví hodit. Je tu tak rok, víc ne. Jsme to ale dobytek…
Přemýšlím – my jsme takhle s rodiči jezdívali podobnou cestou na trávu. Nejdřív na vozíčku kol loukoťových, pak na kole šlapacím. A kolem byli taky motýli, i ty kytky. Jasně, tam jsem se naučil k nim koukat! A teď se mi to tady vrátilo. Propojily se ty vzdálené okamžiky.
Dnes do polí už asi nikdo nechodí.

2 odpovědi na “Na vlastních nohách”

  1. Ahoj Pavle, možná mám odpověď na tu PET flašku. Před pár dny jsem mluvil s jedním hospodářem, který se zastavil, když jsem pozoroval motáky lužní. Povídal, že kupují pití těm co obsluhují stroje a oni to normálně pak vyhazují do pole. Nebo jak veterinář skopne holínky do hnoje a pak se to navozí na pole. Povídal, že je to ne a ne naučit. Možná je to stejný případ.

  2. Buď zdráv, Petře. Už jsem si myslel, že budeš reagovat na ten první komentář. Jsi přeci jen mladší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *