Zpustlé pískovny

Žádné komentáře u textu s názvem Zpustlé pískovny
„Slavičí“ pískovny mám v zájmovém území tři. A těším se tam pokaždé moc.
Nechávám si je až pro čas pelichání, dřív bych to stejně nestihnul. Vím, že už jsem o nich psal, ale včera to byl zase zážitek.
Jako každá – i tahle je vlastně dírou do země. Už to je výhra, jsou tam jezera a jezírka. A stromů a kytek v tý chudý zemi, brouků i motýlů! Právě kraj července tam navrství vůní, co z kotle nikam neodvanou a čekají na můj nos. Některé kytky dokonce přivandrovaly s zavážkou a drží se taky věrně. Co ale tohle prostředí znamená pro slavíky! Každý z nich by chtěl mít takový ráj, však sem jeden i kdysi přesídlil právě pro pelichání.
Pytlácké chodníčky, ráno vlhké, jsou plné hmyzu. Plamének plotní navozuje duchnou po křovinách pocit bezpečí ptákům, kteří dekádu nesvedou létat. Tam si jsou životem jisti. Křídel děravých a den ode dne výraznější nadváhy, jsou rádi za ten bezedný bezpečný špajz. A jinde zas trčí les křídlatky japonské, stejně skvostný ráj. Přeskakuji osikové křemenáče, abych je nenesl domů placaté, pozoruji mladé slípky zelenonohé v laguně s okřehkem (inu čistá voda) a taky užovku, na rohoži z orobince.
Za cestou ve svahu se mi ozval slavík. A zdržuje se tu dokonce celý pár, což často nebývá.
Když je poté postupně fotím rozpelichané, všímám si, že jsou na tom v postupu výměny stejně. K tomu si už radši pořizuji zápis. A navíc – samička mění rýdovací pera naprosto nevídaně, šikmo! K tomu si už radši pořizuji fotografii.
Přijel jsem v podvečer jen na chvíli, i proto se slunce už láme nad hranou zeleného kráteru. A budu s pobytem končit. Silenky voní neuvěřitelně – co hloupnu, vždyť takhle voněly i loni! Ne, nechce se mi z těch barev – a nepojedu. Vždyť přilétají špačci na třešně i na nocleh. V trávnících plaší luční koníky. Kropenatci, co vzlétli z třešně ptačí, prskají pecky na cestu. A slunce uhýbá. Kam bych spěchal ?! Zkouším ještě pelichaniště nad stěnou z betonových panelů. Je též obsazeno, tam ale až příště.
V diviznách končí čmeláci, mají pro dnešek dost. Nemusím dlouho pátrat, abych si nevšiml, jak jsou šťastni. A ta nálada je nakažlivá.
Rybář si odnáší pár nástražních rybek. Jak my, je rád. Vějici pelyňku rozsvítil bramborníček. Ten aby tu nebyl! Vždyť lijáky pořezané svahy plní všechna jeho přání! Dobře, že v krajině tyhle lomy jsou. Ty nové rekultivované, takové už nebudou.
A málem zbuřenělo toto prostředí stejně, jak houstnou armádní újezdy či uhelné výsypky. A přec nezbuřenělo! Před pár lety vyskočila hladina spodní vody tak vysoko, že celá ta slavná vitální listnatá tyčkovina naráz poumírala. Prostředí sáhlo po ruční brzdě.To je panečku servis!
Slavíci zmizeli v džungli a je po nich ticho, jak bylo i dřív. Počkám ještě chvíli a užiju toho jejich vtisknutí do pralesa. Až když některé člověk v místě potvrdí po letech, uvědomí si, jak skvěle všechno funguje. Jak ptáci dokončí pelichání, o třetinu přiberou na váze, jak znovu nedočkají konce prázdnin a vypadnou k Africe. A já to tu po nich pak projdu, jestli snad některý nemá problém a neopozdil se. Budu dál šířit osvětu mezi lidmi a věřit, že se o tyto skvostné hampejzy hloupostí nepřipravíme.
Vážení návštěvníci,
i proto jsem založil před lety slavičí blog, abych jim pomáhal. Některé podrobnosti nerozepisuji a hlídám si snad stále nadbytečné emoce. Kde je však mohu požádat, aby ukázaly krajinu v kráse poctivé, váhat nehodlám. A život se už dlouhý čas snažím zapasovat do míst ohleduplně.

Kdybyste cokoliv chtěli vědět, využijte některé z cest tady na stránce. A že vám chybí jméno dnešní pískovny? Kvůli houbařům říct nemohu.
Přívětivý čas všem návštěvníkům blogu – a ještě jednu informaci odjinud: Kukačky, nově označené satelitními vysílači, už od konce měsíce jsou znovu v pohybu k zimovištím. Na webu BTO. Pro mne nepřetržitě neuvěřitelné!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.