Uvádí se, že k změně metabolismu u pelichajících dospělých slavíků dochází 14 dní před završením procesu. Dle mých poznatků je to ale dřív. Před pár dny už „nabírání“ začalo a ti, kteří nastoupili včas, už mají souběžně s tím i křídla taková, jak přináší momentka.
Letos problematice věnuji času víc než jindy a výsledkem je „slavičí pelichání krok za krokem“.
Co se tedy děje právě teď?
Že začali nabírat na váze, jsem už psal. Po hnízdění byli vyhublí, chvíli se v nástupu pelichání „rozhlíželi“, dokázali ještě i přeletět z místa na místo, bylo-li třeba (v rámci lokality), mohli se za určitých okolností ozvat kontaktním hlasem. Teď už jsou v neprostupné džungli, s minimálním pohybem a bez hlasových projevů. Z ručních letek zůstala původní jen krajní (zakrslá), ramenní jsou již dorostlé a protože se jim říká též „krycí“, přišla jejich chvíle. Pod jejich ochranou se dotváří ptačí loket, per tak zbývá pouhých šest. Ale pozor! Při tom samozřejmě dorůstají ruční letky směrem ke kraji křídla, nový rýdovák a spontánně pelichá drobné peří. Najednou tak slavík, který před týdnem vážil svých 22 už má přes 26 gramů. V případě nebezpečí „zkamení“, nanejvýš vyskáče výš v bylinném patře.
S objevením způsobu monitoringu a osvojením techniky chytání pro zdokumentování fází procesu, se začaly dít věci. Přicházel poznatek za poznatkem a dnes je proces, odbývající se ve volné přírodě (třeba zdůraznit), téměř popsán.
Jedním z překvapujících zjištění je, že v naprosté většině případů se partneři sobě vzdálí, v místě zůstává častěji samec. Druhý rodič se usadí kdekoliv jinde v příhodném místě, navštíveném zřejmě při vyprovázení mláďat.
Letošní rok se jeví ve vztahu k pelichání nevídaně spontánní, fáze pelichání chytaných adultů se takřka shodují. Výjimkou, na které se i v ptačím světě hraje, je dvouletá slavice ze včerejška (13.7.), která krmila čerstvě rozběhlá mláďata v maliní a přesně jak jsem předpokládal, vůbec ještě nepelichala! Samozřejmě, že se tím výrazně posunul rekord pro letní chytání.
Nejméně tři, čtyři dny ještě jistě v původním šatu vydrží a je jasné, že během prázdnin odletět nestihne. Příčinu opoždění jejího hnízdění tuším jen matně.
Kolem bakovských železničních náspů ještě lze i v této době vyplašit koroptve. To je natolik milé zjištění, že jsem si jej nechal na konec.
A přidám obrázek, kterým bych vás chtěl inspirovat.
Poctivé, jak příroda sama!
