Vymalováno! Můžu se odebrat k opravě sklopek. Křoví jsou prázdná. Ještě včera se jeden přihlásil u rybníka Vražda, nechytil se, bude mít zkušenost z loňska.
Využil jsem příznivého počasí a objel pár vzdálených míst. Nakonec jsem ale skončil v louce u milionářské čtvrti Bradlec. Co tam bylo motýlů! S některými mám problém v určení (hlavně s modrásky), budu je muset odeslat. Abych sem mohl dát nějaký podkres, vybral jsem otakárka fenyklového.
Objevil se tam i jeden ovocný s ulomenou ostruhou, už jsem „byl nad ním“ a stejně to nevyšlo. Fakt přibývají od Prahy, letos už očividně. Snad je tlačí vlhy!
Otakárci (oba) jsou v louce strašná honorace, člověk je pozná na dálku i v dalekohledu, létají i chovají se jinak. I způsob, jakým sedí na kytkách; prostě jsou jiní. Na toho ovocného vytáhnu foťák vždycky, ta žízeň je pořád ještě veliká. Když letí, vypadá jak vlaštovka. Nechtějí sedat, když je slunce rozžhaví, zblázní se a zmizí úplně. Asi někam k zásnubám. Tenhle dnešní už fakt nepřiletěl. Ale zato jsem tam i letos viděl žluťáska čilimníkového, taky někam zmizel. Může to být takový migrační transfer. Babočky bodlákové migrují, admirálové rovněž, perleťovce musím nechat určit a ohniváčka také. Tahleta letní pokolení – už jsem to dávno pozapomínal a knížka na to nějak nestačí. Pořád mě to z mládí baví, lepší je ale chodit bez smrtičky. S foťákem.
Pojďme ke slavíkům …
Pěkně ten devětadvacátý rok proletěl! Slabý ale nebyl. Vezmu to od začátku:
Časový rekord nepadl v příletu ani v odletu, ale v zahájení pelichání.
Bylo nalezeno opožděné hnízdění s úspěšným vyvedením okroužkovaných mláďat.
Zjištěn první výskyt za hranicí kraje, na Sobotecku.
Pelichající samice chycena během procesu opakovaně.
Nafoceni další dva slavíci s bílým peřím.
Odstraněno největší množství klíšťat od jednoho slavíka.
Cenný kontrolní odchyt místního slavíka u Žehuňského rybníku.
Odchycen pelichající slavík v tyčkovině listnáčů, u nevýrazné hromádky shnilého klestí.
Zjištěn slavík se zhojenou zlomeninou nohy.
Chycena opakovaně pelichající samice, která předtím utekla z nedovřené sklopky.
Prokázáno další přesídlení za účelem pelichání.
Retrapem kontrolován dosud nejstarší slavík výzkumu.
Řadou případů potvrzena nemožnost chytit kroužkovance stejným způsobem na nástrahu.
Posun v problematice stanovení slavičí (zejména předodletové) tučnosti.
V Německu vychází naše studie o první hybridní samici z volné přírody, potvrzené testem.
Pořízeno dosud největší množství pelichajících dospělých slavíků – „letních ptáků“.
(Takhle to pelichání před vlastním zpracováním vypadá na zdi v kabinetu)
Mnohému jsem se letos opět přiučil a nepopírám – i zásluhou štěstí. V Praze mi kdysi ale řekli, že štěstí přeje připraveným. Byla by tedy škoda teď od toho odejít. Kdoví, co se může stát příště!
