Pojďme se nyní zaměřit na „pohonné hmoty“ ptáků průtažných či chycených před odletem.
Přišla mi zajímavá poznámka kolegy z jedné nedávno ukončené rákosinové chytací akce o tukových zásobách chyceného rákosníka velkého. Tabulka pro něho měla stupeň 8, a prý na hrudi bylo mezi uzavírajícím se tukem místa na „otisknutý malíček“. Ano, tak to je případ i mnou kontrolovaného slavíka ze Studénky, zmíněného tady minule.
Dokáže někdo říct, že v období migrace shledal jakéhokoliv pěvce s pokryvem tuku na celé ploše břicha? Asi sotva.
Shodneme-li se na tom, že hromadící se tuk u starých ptáků je opravdu jakousi „natankovanou nádrží“ před cestou (zvětšující se svalovinu teď ponechme stranou), mělo by jeho zjišťování a vyhodnocování přinést výsledky.
V mé specializaci jsem už tímto směrem před dvěma lety vykročil. Z řady zjištění jsou zajímavá ta, kdy tuk je ve vztahu k poměrně již „vysokému“ datu minimální. Takové případy eviduji a nedokážu odhadnout – a to i s vědomím, že slavíci mají v poslední fázi pelichání opravdu sklony k tloustnutí – zda je stihnou za několik málo dnů získat či vyrazí bez nich jen tak „nalehko“. U peří se zdá (až na vzácné výjimky), že se po rozpadnutí posledních voskových toulců letek ptáci doma nezdrží a neprodleně nastupují tah. Jak je to s tukem, dosud nevím.
Proč ve Středomoří lze registrovat migranty s nejvyšším stupněm tukových zásob, projevujících se právě i pod kůží, kde je stav snadněji k zjištění? Co se děje s „Boleslavskými“ slavíky v těch místech, dopřibrali na váze ještě také? Jaká je vůbec jejich tahová strategie, potřebují tak těžký „bágl“ pro své noční kilometry?
Tohoroční slavíci v čase potulky, tedy přepelichaní (částečně), žijí hlavně v bezinkách. Je zajímavé, že staří se drží při zemi, tedy na hmyzu. Ovšem i mladí slavíci mohou tučnět – a zas – jak který. Jaká tam platí pravidla nevím, ikdyž v archivu i tato kategorie utěšeně přibývá. Je otázkou, co přijde po potulkách rodištěm, kdy a jak odletí. Jejich chování je odlišné dospělých a dokonce je lze (samečky?) nalákat i přehrávkou zpěvu. To se o starých říct (podle mých zkušeností) nedá.
Mnoho otazníků ještě čeká narovnání do podoby vykřičníku.
Kolegové,
sledujme pěvce v čase odletu detailněji a prohlížejme tukové zásoby tak, jak je posuzuje třeba tým na Žehuni a nebo účastníci projektu CES. Právě do Polabí děkuji za odezvu na blog a podnět k těmto řádkům. Najde-li někdo souvislý tukový pokryv, foťte a važte! A dejte také vědět, třeba i z archivu. Pomůže nám to všem.
