Studénka „klasicky“

Napadlo mě ještě otestovat bezinkový háj Staré Studénky zdvojenou linií sítí. Po vrstevnici tudy táhnou „letní ptáci“ a sítě třeba alespoň jednou za rok vyvětrat. Chytat budu tedy po čase klasicky.

Ještě před setměním se chytil do čerstvé linie pod hruškou letošní slavík! Tak tedy tenhle bude letošním posledním. Podle postavy to bude samička, u takhle malých rozměrů to je téměř jisté. Vycházím zhruba z tisíce změřených křídel. Ještě jsem objevil dorůstající spodní krovky ocasní a některá pírka v oblasti příuší, ale to už jim asi nevadí, to vyřeší cestou.

Po tropické noci nebylo třeba sítě sušit, stačilo je rychle vypnout. Na čihadlo ze směru od Kozákova a Trosek (více vpravo, nejsou ve výřezu) totiž přicházel den. A takhle se formoval…

V půl šesté se ozvali první ptáci. „Prozpěvováním“ mladý kos a z meze křepelka. Velkým netopýrům se nechtělo končit a od bažantnice se ozval bažant. Pěnice začínají hlasitě „cvakat“, leporelo krajiny směrem k hraničním horám je kouzelně zakouřené. Podobně to míval Krakonoš. Nad bezinčím přeletují pěnkavy, stehlíci a zvonkové, na větvi se čepýří mladý ťuhýk a o kus dál jeden z „černých“ lejsků. Bude to černohlavý, je to jejich čas. Jejich noční tah zastaví mnohé prosklené plochy „plechového města“ za mými zády.

Ranní odchyt nic moc, bylo ale zajímavé vyzkoušet posunutí linie více do louky. Při tyči se začaly chytat pěnice hnědokřídlé – letošní ptáci. Musely táhnout, tuk je přesně „na obtisknutý malíček“. Tedy u nás asi nejvyšší stav. Krom strnadů obecných tu všechno „jede“ na bezinky; podle toho taky vypadám!

Slavík už tady není, noc ho vyhodila do vzduchu a kdo ví, kde je ho konec. Jiný – zdá se – nepřiletěl. Kontroluji louku s motýly, balím sítě a upaluji do práce. Dnes má padnout teplotní rekord – tak největší jistota bude doma u výhně. Neplacené volno si nemůžu dovolit.

Na Studénce to bývá na obou tazích úžasné. Staré hrušně, když léto končí, poschovávané v džungli, nesou poctivé ovoce. Hrušně jsou nejkrásnější!

Příběh o hrušce na hlavu padlé jsem už někde asi psal, ale teď opravdu sám bez přemlouvání přistál v síti tenhle hruščí list. Půjde na slavičí výstavu, název už pomalu lovím – něco třeba o „krvácejících srdcích“. Že je na pravé straně? Co my víme, kde mají stromy svá srdce, co my víme o stromech?! A na Studénce? Kterou má snad sežrat rodinná zástavba. Možná nám to ty stromy takhle posílají každého léta, tiše prostě řvou a my to neslyšíme.

I tam se chytily mladé pěnice hnědokřídlé – v prostředí, kde normálně nejsou. Táhnou tedy doopravdy. Ze Studénky chytli jednu Maďaři a datum – tak to sedí…