Vyměnili jsme si poštu s odborníky, proběhlo zaregistrování místa a já až teď si uvědomuji, jak nám to štěstí v přírodě tak nějak postrkává boty k vzácným setkáním. Teď jenom, je-li člověk připraven vědomostně, aby to poklepání na rameno včas ucítil. Mě se to nedávno stalo (už jsem tady dříve nastiňoval).
S nejvyšší pravděpodobností jsem tím, kdo pro oblast prvně objevil od prohřátého jihu Moravy šířícího se motýla – ohniváčka černočárného.
Zaujal mne ten vybarvený exemplář u silnice, z mládí jsem znal ohniváčka celíkového a teď zjara docela běžného ohniváčka černokřídlého, ale tohohle motýlka jsem tady ještě neviděl. Byl dost rychlý – ostatně, jako celá ta parta kolem modrásků a tak ony dvě nepříliš kvalitní fotky mohou posloužit spíše jako důkaz, že tu před chvílí ještě seděl.
Znovu jsem začal pročítat motýlkářskou literaturu a o snažení těch lidí se i na internetu dověděl víc. Mají to snad ještě těžší než my. Ten obor je však skvostný a neméně vzrušující!
