Ještě jsem v srpnu stihnul na Studénce zachytat. Bylo to naposledy, tu nostalgii mám rád. Patří ke konci prázdnin, patří k odletu slavíků. Vypnul jsem sítě do dvou linií, roznesl sklopky na stará místa, vytáhl z auta dalekohled a kochal se obzorem. V křovinách bylo pusto až mrtvo a v konci odchytu, téměř za tmy, jsem se znovu přesvědčil, jak je to pokaždé stejné. Mladí ptáci byli pryč – kdo se chytil – byl místním a pelichal. Sotva tihle rodiče kosů, drozdů, červenek, pěnic hnědokřídlých i černohlavých dotlačí letky do obrysu, vypálí ze Studénky taky.
Bezinky splaskávají, neuvěřitelně voní, koštuji je a vidím před sebou všechny ty „vinaře“; u nás doma tomu nebývalo jinak! Je to pryč, musí mi to stačit takhle na větvi mezi peřím. Hrušky po těch starých stromech – tak to je tady taky síla! To si nikdy neodepřu. Pod tou krajní u silnice na nejvyšší terénní vlně je plácek na sklopku. Ptáci by odtud měli přeletovat k jižnímu lemu Baby. Taky tady sklopky mají zapsány dobré věci, i slavíka tmavého. Jednoletí slavíci se v ruce prozradí dvěma způsoby: jednak barví od bezinek a taky tlumeně „cvakají“. I tento hlas slavíka tmavého je od obecného výrazně odlišný. Před hruškou už jsem tehdy onoho prvního září tušil, že je v podrostu změna. A byla!
Nemůžu se z toho nějak probrat, kroužkování pro mě končí – užil jsem dost, nebo to byla bída? Platí to první.
Soudobě řečeno: „letošní sběr je jedna velká výzva“. Nechápu třeba, proč v loňském roce byli na Studénce ještě koncem prázdnin pelichající slavíci a letos ne? Třeba jim to skvěle vyšlo a nezdrželo je nic. Nebo vyhynuli? Nebo mne s přehrávačem prokoukli? Způsob, který funguje, je v některých ohledech ošidný, nic lepšího ale zatím nemám. Můžu být rád, že existuje alespoň něco ku pomoci. Jinak bych dosud končil na hnízdištích v červnu!
Ale jo, proč ne….:-)