Chodím krajinou…

Žádné komentáře u textu s názvem Chodím krajinou…
Zima je tady! Krajina je průhledná a já toho využívám. Nikdy jindy není tak odhalená jako teď. Každý rok před Vánoci slétnou do mlýnské zahrady hýlové. Užít kopřiv! Obrali křídlatá semínka javorů a už sedí u plotu. Na fotografii tam však sedí zvonci (hýlové tam byli včera).
Chytávali jsme hýly v zimách u Klenice. Přiblížil jsem se životu těch úžasných opeřenců. Ze zimních hostů mne lákají nejvíc, jeden sameček se tehdy v květnu zabil o okno v Estonsku a tak jsme se vlastně dověděli, odkud k nám přilétli.
Nedovedu popsat atmosféru z těch setkání a hlasy těch „trumpetků“ (jak se jim zvyklo říkat na javorech) k zimě patří. Chtěl bych se tam do Bousova vrátit, ještě tam pár javorů mléčů zůstalo, jistě tam přilétli i trumpetkové! Asi se drží v párech, jako uvnitř komunity brkoslavi. Snad se jim tak lépe přežívá anebo prostě chtějí být spolu v dobrém i zlém, kdo ví. Je to ale jen další rozměr těchto „kanovníčků“ (jak se jim postaru říká podle černé kápě), kteří tolik září z zimních pohlednic! Narazíte-li na ně v přírodě, určitě se nimi na chvilku zastavte. Pustí si Vás blízko a budete potěšeni.
A pak tu jsou ti naši hýlové! Nacházel jsem je v tichých zákoutích jehličnatých partií Žehrovských lesů – a zase – jak tam v těch nízce podrostlých smrčcích na svazích stružek, skal či studánek ta jejich skromnost a poctivost v manželství vyniká! Jak si tam s tou samotou vystačí! Kolik je v těch setkáních prosté nádhery, kolik potěšení, jak – tiše příchozímu – chvíle ty prospívají! I zima je u nás krásná! Ač ji právě dvakrát nemusím, období je to v roce však poctivé a odpočinku krajině třeba. Pak sem k nám přiletí jaro a to tyhle „slavičí stránky“ jen sotva ustojí!
Je ale zima a přesto že odpočívají kolem Pyrámu bělotrny, z jiných „bodláků“ se doslova práší!
(Měl jsem radost, že jsem stehlíky objevil na fotce dva – a oni tam jsou dokonce tři!).
„Vejdi a neuškoď!“ Takovou zimu bych přál sobě i tomuhle kraji. K vypuštěnému a na kost zmrzlému Červenskému rybníku mířila od Horního Bousova chocholatá čejka. Jak nápadný „zimní host“! I za ni se přimlouvám, i ona bude potřebovat štěstí!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *