V noci z pátého na šestého září s největší pravděpodobností odletěl ze Studénky opozdilý slavík! Křovinná sluj je bez ohlasu. Prověrka trvala půl hodiny a ve dvou lidech jsme navíc sledovali proluky v křoví. Krom zvědavých červenek se jiný pěvec neobjevil. Na základě předchozích zkušeností mohu téměř jistě konstatovat, že starý slavík ze Studénky nakonec na cestu vyrazil, zřejmě v noci na pondělí, šestého září. Další ze série velmi chladných nocí jej zřejmě probrala z nerozhodnosti. Už teď vím, že se tam na jaře budu na kontrolu hodně těšit! A tu sluj Vám fakt na podzim vyfotím.
Proč oddaloval odlet, není zcela jasné. Na jednu stranu je to škoda, zítra jsem se na něj chystal, že jej potřetí chytím a zkontroluji. O pelicháni nejde, to mám podchyceno, jedná se o tukové zásoby a hmotnost. Už to tedy nestihnu.
Díky tomuto případu jsem však získal cenné náměty k uvažování a je nad slunce jasné, že takovýchto situací u slavíků mnoho nebude. To by mne tedy tenhle „Pan váhavý“ sakra převapil, kdyby se v dubnu vrátil.
Pozval jsem svoji specializaci do života a žiji to s ní – jak tušíte – opravdu náramně! Jen takhle mne to baví, ale škarohlíd, který by útočil na ten romantický nadefekt, stejně dojde k docela slušným odborným výsledkům! Jen bych je měl asi prezentovat vysušenějším způsobem. Je to ale dobře namícháno – jako v těch knížkách, které jsem v dětsví tak intenzivně „odžil“.
Tak tedy definitivně: Slavičí rok končí! Jdu to říct do škopku červům…
