Je 4. září a spěchám za slavíkem. Kolem Baby se točí mračna, ale to mi nevadí. Mezi kapkami stoupám po cestě k Stakorám do místa, kde přebývá slavík. MP3 přehrávač s posíleným zdrojem ukrývám pod svetr, aby nezmokl. Zkraje už ani nehraju, jdu přímo ke sluji. Vyslal jsem pár kombinovaných hlasů a zařízení zase rychle vypnul. A už ho slyším, je stále na svém plácku. Je to na jednu stranu docela síla (rekord se posouvá), na druhou začínám mít tak trochu obavy. Normální to už není! Ty první ruční letky v nepořádku při kontrole – nevím, co mi měly napovědět. Jestli na tu cestu nějak nemá, nebo o co jde, netuším. Nijak těžký při vážení nebyl, ale je čilý, přeletuje k místu, kam lidé sypou posekanou trávu, jsou tam kolem mušky, asi mu vyhovují. Dnes jsem ten strom okoukl pořádně a je to zlomená jabloň, ne tedy hrušeň, jak jsem mylně uvedl prve. Ale je to fakt síla! Přilétli úpolníci schovat se před deštěm, to byla tedy veselá partička! Zůstaly jim po kraji klásky v poli a tak spolu se strnady dožínají. A najednou se mi na nebi zjevil úkaz! Sakramentsky vysoko se zatočil v termice roj ptáků, slunce je pod mraky nízce nasvítilo a už jsem je i slyšel – vlaštovky a jiřičky, no to byl tedy koncert! Hlavně mi ale přípomněly, že slábnoucí léto musím už brát vážně!
Mraky odtáhly a chtěl jsem odjet, byl jsem ve svátečním a nepočítal už s ničím jiným. Nakonec jsem pro klid navštívil ještě východní hranici – to je ráj buřeně, tam je ptáků! Tam bývají slavíci tmaví, ale i na ty už je asi pozdě. „Prohrál“ jsem tu linii a už jsem byl po silnici na poslední vlně k Bakovu, když to v šípku zaprskalo a hvízdlo s divným akcentem. No, to vypadá na „uhra!“ Už jsem mazal k autu pro sklopky! Po půldruhé hodince se o kus dál slavík chytil, ale letošní „obyčejnej“. Mohl ten hlas patřit jemu, ale tak mne to nastartovalo, že si úplně nevěřím. Vezmu ráno sítě a ještě to tam přepažím; ten hlas se mi fakt nezdál. A zrovna zkontroluju toho podivína nahoře v cestě. Koukal jsem teď ven, svítí hvězdy a není zima. Jsem zvědav, co se stane, jestli ho tahle noc už nesebere.
Ještě mě teď napadlo – ten slavík může mít klidně vysoký věk a proces ho jaksepatří vyčerpal. Podle rýdovacích per a ručních krovek tříletý nebude, pak už dál nedohlédnu, nejde to. Může být fakt „z formy“ stářím. Ta tučnost nebyla taky kdovíjaká, já jsem těch půl gramu za týden tady „oslavoval“, ale ono to je málo! Ve finále musí přibírat výrazněji. Mají to tak nastaveno i pro tahové zastávky, tam to musí vykračovat!
Když prolomí rekord 6.9. z roku ´08, který je ale pro mladého slavíka, půjdu ho ještě zkusit chytit a pořádně prohlídnout (a zvážit – to hlavně). Možná, že nám tento výjev, ke kterému jsem Vás virtuálně pozval, prozradí víc, než nyní vůbec dohlédneme.
