Zaměřeno na slavíky

Na podzim se dostavuje zklidnění, některé neúspěchy (konečně) z hlavy odkládám, už je sotva opravím. Pamatuji dobře, jak se formovala obava, že některým slavíkům nedovedu správně přiřadit věk. Že v peří nic nenajdu, okolnosti taky nepomůžou, že budu muset dát otazník. Přes zimu uběhlou jsem vyšším sebevědomím problém vytěsnil a odehnal pryč. Na trvalo (?). Všechno šlo jak má být, tužka vždy s chutí kmitala a kotvila v papíru čerstvé jistoty. Až do včerejška, kdy se to objevilo zas.

Pokračovat ve čtení „Přišlo to zas“

Pár dní do konce máje – a to je čas lámání skořápek. Kdo chce teď honit chladnoucí zpěváky po lokalitách, musí se obrnit trpělivostí a požádat o součinnost štěstí. Jistotou snad je pouze zapadání slunce, tak jsem ho nad Babou vyfotil. Z míst, kam se moc nedostávám. Pod Lhotky k Čížovce.

Pokračovat ve čtení „Další krok pro slavičí rok“

Odpoledním výjezdem v podkresu povětří jsem dospěl zvolna k večeru. Zápisků se slavičími daty je tentokrát dost, ovšem dva sousedící na konci anglického parku chytit neumím. Jak jsou ptáci sobě nablízku, provokace neláká. Já ale počkám. Jsem totiž v místech, která dlouhý věk znám, už od dětství. A jezdím sem rád.

Pokračovat ve čtení „Klíč k úspěchu“

Pár odpoledních hodin protažených do stmívání mělo k odchytu zkušeného zpěváka stačit. Červenský rybník je tajemně rovný, nad hladinu se početně stahují vlaštovky a za chvíli, stejně jak ony, vím proč. Bousovské moře vyhlíželo vítr s deštěm. Zapomněl jsem se podívat doma na předpověď, telefon mám jen k telefonování, na aplikace prý nejsou kapacity. Stojím jako vložený do pravěku či v časy, kdy jsem tu nad první pastičkou pod tmavými vlasy začínal.

Pokračovat ve čtení „Než přišel déšť“

Kdyby tomu bylo podobně po Evropě, věděli bychom o slavících o mnoho víc. U nás se najdou totiž už lidé od kleští, kteří na slavíka s chutí nalíčí. Nemám je spočítané, ale bude jich docela dost. A zájem postrkuje téma pod lupu.

Pokračovat ve čtení „O zájmu pozvednutém“

Výzkum se ubírá cestou, která neumí nebavit. Proto jej žiji prakticky pořád. Plete se do zaměstnání, hlásí se z cest po silnicích. Je to podobné, jak mají například výtvarníci, včera jsem se od jednoho z mistrů štětců a pláten vrátil a vezl si pozornost, jak tito přátelé dělají. Slavíka v síťovém zátiší, vzpomínku na přednášky U3V. V posluchačích to zůstalo, vím. Mluvil o inspiracích, o čase, kterého se vyvrbilo během současných problémů lidstva neočekávaně. Seděl jsem v ateliéru, kde sedával Luděk Maňásek, poslouchal věty, které znám z práce i záliby svojí. Jak přijde zničehonic nápad..

Pokračovat ve čtení „Báječná podezírání“

Slavík s prazvláštním poměrem vrcholů letek stále žije, stále se vrací, jen mi to nechce moc věšet na nos.

Okroužkován: 28.6.2014 jako nejméně tříletý zpěvák

Kontrolován: 2016, 2017 a 18.5.2021 na stejné lokalitě

Pokračovat ve čtení „Krátce o síle setkávání“

Potkalo mne, co nejspíš muselo, když poctivě chodím za slavíky. Nachystali pro mne balíček nových otázek. A to je pro samouka vyznamenání. Kdyby mne přestali úkolovat, něco je v postupu špatně.

Pokračovat ve čtení „Příležitosti“

Není to tak daleko a teď je úplně nejvhodnější doba se tam ve vzpomínkách přenést. Zavadil jsem při samostudiu o práci, kde Christian Stadie uvádí východoholštýnskou krajinu jako místo společného výskytu obou slavíků. Píše o jasných nocích druhé půlky května i prolínajících se zpěvech, a do toho času míří moje vzpomínka. Jen ne na severní konec čáry ptačí obouzpěvnosti, ale níž a vedle, do poříčí Polska. Pocity odtud člověk odnese podobné.

Pokračovat ve čtení „Jenom pár severních kilometrů“

6x jsem byl letos na hnízdišti za Žantovem, kde jsem loni hnízdní sezónu zakončoval, než jsem odešel „hrát do tmy“. Nevrátilo se tam nic. Pár tehdy sestával z dvouletých ptáků, a to je s návraty vždycky loterie. Mohou zahynout, ale též udělat něco úplně jiného. To, co ověřuji drobnými krůčky pěknou řádku let a posiluji důvody. Snazší je myslet, že sameček zahynul a mladá samička se přidá kamkoli, když v místě nikdo nečeká. Tak to ale nemělo být..

Pokračovat ve čtení „Když odpověď přeci jen přijde“