Zaměřeno na slavíky

Zde je výsledek kontrolního odchytu mnou kroužkovaného slavíka obecného.

Kdyby se slavíci více chytali, přibývalo by i výsledků. Petrovi děkuji.

Dobré dopoledne. Tak, mlhou to nebude.

Protože se naskytly skvělé srovnávací podmínky pro noční odchyt ve Slavičím háji, večer jsem po práci vyrazil. Ohlášené vysoké teploty (i v noci) totiž mlhu nenavodí a pokus by mohl mít druhý díl. Bylo by skvělé vědět o tahu víc, protože jinak otázka zůstane rozpracovaná.

V místě je opět hezky. Nevím, kde se bere pár kapek deštíku, vzestupu ale nevěřím. Bude to obráceně. A bylo. Noční kontroly za navráceného léta někam před svátek Anny nepřinesly nic. Mělo to být nejspíš varováním. Obloha napůl podmračená, slušivé bezvětří. Sítě ani nezvlhly. Vábím od jedné a už jde k rozednění. To už jsem samozřejmě na nohou a dalekohledem k linii rozhrnuji šero. Nic, nic tam není. Rýsuje se vývoj číslo – dvě, i ten jsem včera promýšlel. Slavičí tah je za vrcholem, bude slábnout. Už vlastně slábl posledně. A výsledek? Tři slavíci obecní, usmlouvaní z oblohy, letěli s kroužky už zase po svém.

A chytil se modrák, abych nehrál naprázdno, ale jaký? Vždyť to je ten zpřed čtyřech dní! Zajímavý moment…

Pak pár ptáků, aby kleště nezarezly a mohlo se balit. Už mám v hlavě titulek: Velké slavičí noci. Budou výskytem po šafránu – i proto jedinečné. Na ty ale zase ovšem až příští rok. Teď bude u sítí prostor na vzpomínky a na radost.

Pokračující odchyty v Slavičím háji dnes znovu naznačily, že ptákům se do zamlžené krajiny pod nimi nechce.

Chyceno sedm slavíků obecných, žádný modráček, žádný slavík tmavý. Chytají se mimo to rákosníci, pěnice, ťuhýci. Počty však byly též nápadně nižší. Dalším zajímavým poznatkem je, že schází kontroly z předchozích odchytů. Znamená to, že ptáci jsou opravdu v pohybu, že se mění. Jen co se v prostředí posilní během dne, večer se zvednou nahoru a letí.

Dnes po ránu se v háji zastavily táhnoucí vlaštovky.

Mohutné hejno se drželo nad lukami, kde ptáci našli první létající hmyz. Fascinující chvíle.

Soukromý ptačí park se zdá být příhodný i pro podzimní migraci ptáků. Nelze jistě očekávat, že ptáci drží směr přísně od severu, ale poloha v bousovské kotlině zdá se příhodnou. Dosah přehrávací aparatury je jistě přes kilometr, to bude zhruba výška nočních přeletů pěvců. Vábeni jsou vybraně slavíci, ale skutečnost, že „to dole žije“, zaujme i opeřence jiné.

Šipky na obrázku ukazují biokoridory, kosočtverec místo odchytů na Trnickém potoce, ostatní postihují klíčová místa parku, uchystaná pro nárůst počtu párů hnízdících slavíků.

Je zajímavé sledovat, odkud se ptáci, odchycení v pravé noci, objevují. Z které strany v sítích jsou.

Výhodou další je možnost parkovat, kde si člověk vymyslí, povrch je zpevněný travním drnem. Problém celorepublikový je nyní ten, že voda v potoce schází. I tak je ovšem zajímavé sledovat, jak slavíci během tahu využívají k sběru potravy dno rákosím zarostlých svodnic.

Částečně vidět je na mapě i rybník Malý Pivák a jen o kus výše na Trnickém potoce vytušit rybník Zvolínek. Obě hladiny jsou sice za hranicí parku, ale jak známo – ptáci neznají hranic a efekt odlesku hladin, zejména v noci, je příhodný. I zde to ještě nedávno v oblasti vypadalo jinak, příznivěji. Dnes třeba téměř chybí doprovodné dřeviny kolem železnice, i když pro tah třeba ťuhýkům, postačují vyšší byliny. A louky kolem potravně bohaté samozřejmě jsou.

Dnes proběhne v místě další z nočních odchytů, zaměřený primárně na slavíky.

Tato zpráva je směřována k lidem, kteří sem přistoupí ze sociální sítě k nahlédnutí.

Facebook zítra dopoledne po delším zvažování opouštím. Jde o soukromé rozhodnutí, případné komentáře nebudou přijaty. Blog Zameřeno na slavíky bude fungovat dál jak jste zvyklí. O sezóně intenzivně, pak volněji.

Děkuji za pochopení a k zaradování nabízím obrázek našich čápů zde v obci. Konečně vyhnízdili.

Včera a dnes.

Obě byly chytačsky přesvědčivé, obě „nasypaly“. Slavičí háj mi dokazuje, že vládne mocí netušenou směrem k obloze.

Včera se chytilo 15 slavíků, z toho 7 tmavých. Neskutečné a jasný rekord. Učil jsem se stanovit věk. Bylo teplo, nádherně.

Dnes se slavíků chytilo 25, z toho tmavý jen jeden, a ještě k tomu v noci (před třetí hodinou přímo ze vzduchu!). Koncert naláká i spoustu ptáků jiných, chytil se další modráček (ten se ovšem hraje), cvrčilky – zelená i říční, strnadi rákosní, rákosníci všichni, pěnice – hlavně hnědokřídlé (místní?), dva krutihlavi, budníčci větší, bramborníčci hnědí, zpěvný drozd. Noční odchyt je tak vždy protáhnut až do času, kdy svítí slunce (alespoň oschnou sítě). Nad ránem za tmy dnes prvně šla po loukách mlha, od Klenice. Naštěstí nebyla výrazná, jinak by tah ovlivnila (ptáci do ní z oblohy nejdou).

Je nezažité, kroužkovat hodinu jen slavíky a pak je nasoustředěné poslouchat po dvou stromech v okolí, jak hodnotí osobní selhání a snaží se vrátit oči do mapy. Příležitosti to jsou výživné, mít možnost třeba porovnávat slavíky takto narychlo jednoho s druhým. Člověk se pár hodin vůbec nezastaví. Pak ale pytlíky splasknou, tužka podtrhne stav a oči kroužkovatele zablikají ohromením – je tohle ze vzduchu na kratičkou chviličku vůbec možné? To se tu opravdu odbývá taková scéna? Nové druhy pro „Háj“? – Ano, třeba ten krutihlav, v místě určitě nehnízdí.

Než odjedu domů dát se dohromady, musím se vždy zaradovat. Mám místo čím dál víc rád a dovedu si představit, jak tu stár trávím hromadu času. Na lavičce, při kleštích…

Dnes by se na blogu měla objevit reportáž z nočního odchytu opět ve Slavičím háji.

Byl učiněn třetí pokus, který měl za optimálních podmínek pro tah potvrdit či vyvrátit domnívané. Potvrdil – a děly se věci! Na dnešní čekanou jen tak hned nezapomenu. Hrál jsem tři slavíky, všechny úspěšně.

Nápad postavit ptačí park byl jedním z nejlepších rozhodnutí, která mne potkala. Už roste a sílí, zkraje se to nezdálo a možná víc budilo úsměv. Už ale z obrany přecházíme v útok. Jsme na koni. I ty odpadky po mládeži klidně odnosím od lavičky, demontovat ji zatím nebudu. Zlomili dvě větve naroubovaných slív, nikoho jsem nechytil. Tím se může trápit víc parťák Pavel, já rány začistím a jede se dál…

Uschla figura jinanu hned v kraji. Nenaděláme nic. Stromu se nedařilo. „Jedou“ ale křovité vrby a jak mám zkušenosti, to bude pro slavíky ráj. Už moří pod sebou třtinu křovištní, vnímám její tiché odcházení. A zelených cvrčilek je najednou míň. A budou ubývat dál. Přibývají pěnice hnědokřídlé – ach, ty jejich jarní nádherné zpěvy při výletech do vzduchu! Slavičí háj je dynamická záležitost, a přestože mnoho let televizi nemám, toto ji dokonale nahrazuje.

Ohromným objevem je noční chytání slavíků v místě, ale to tady představuji každou chvíli, to z blogu znáte. Ve dne si stačí sednout na stoličku kamkoli v porostu, nechat vše usadit po vpádu – a žasnout. Co tam se děje! A zas – jsou to zejména ptáci, hlavně zmíněná cvrčilka zelená. Co to je za senzační taxon! Jejím světem je právě tráva. Protáhne se úplně vším, často i okem sítě ((té na slavíky (oko 19x19mm) určitě)). Proto ani kroužkovatel neví, co prostředí obsahuje. A taky – kolik toho ze sítí v linii vyskočí. Ne, sedět a dívat se, to je věc. A pak- vůně, zvuky, barvy, odlesky, představivost a radování se. Soukromý park. Nikdy předtím mne to nenapadlo. To se to sedí!

A ještě jedna věc do toho rámu patří – dráha. Vlaky po ní do Sobotky jezdí pravidelně a je to milé. Ráno, když se chystám podle budíku jít upravit noční přehrávky ptačího zpěvu, motorák kolejemi známě zaskřípe. Je tam totiž zatáčka. Byl jsem se včera podívat, je tam přejezd, který nefunguje, nikam dál cesta prostě nevede. Ale křížem označený je. Ten pohled nazpátek k parabole Rachval mne ozářil. Neskutečné místo pro chytání v noci! A Slavičí háj bude včleněn už příští rok do naučné a zážitkové stezky číslo tři. Jednání proběhla a psal to i zpravodaj. Myslím, že případný „ruch“ na trase mému posedávání neublíží. Bude náročněji na úklid, ale oddemonstrovat lidem tvář krajiny s potřebou pomáhat, stoupá nad to.

Neskutečně dusná noc v Slavičím háji, hvězdy sletují z oblohy, jsem zvědav na výsledek. Z ptáků se tahový neklid přenáší na mne, takže nespím ani chvilku. A byla by i škoda. Kolik takových chvil ještě letos bude? Pár.

Překvapení přichází před druhou – v čase, kdy se mělo začít vábit. Od Chlumu mohutná bouřka vymetla kotel Klenice, blesk za bleskem, končila zhruba po hodině. Utíkám hrát. Už loni jsem to zažil, jestli se výsledek potvrdí – pokus sice netěšivý, ale důležitý. Dusno zmizelo, zem otřela lačná ústa ve vypálených škvírách, už pršet nesmí. A nepršelo… Světelná „šou“ přes celou jihozápadní oblohu – zhruba hodinová, musela ptáky vyděsit a dál neletěli. To není deštík z předvčerejška! Pokus ukončen ráno, slavíků se chytlo pouhých šest, ostatních ptáků též málo. Ano, na vině je ono noční divadlo.

První slavík se chytil přímo z noci a to je vždy ceněné. Odkrývá chvíli přistávání, pokud člověk sítě poctivě hlídá. A to já nad ránem zcela jistě, mám-li fenomén pochopit. Byla ještě tma a už tam visel ve směru od volného prostoru. Už při čelovce jsem viděl, že je droboučký a doma se ukázalo porovnáním, že jde skutečně o nejmenšího slavíka mého výzkumu!

Dovolil jsem si jej zvěčnit.

Ještě jsem v něm letos v noci nechytal.

Sliby – chyby. Zase jsem chtěl přijet včas, ale bude to znovu na poslední chvíli. Vane teplý vítr. Průvod mladých lidí jde na vedlejší louku slavit. Do dvou prý budou pryč, než začnu hrát. Vyžnout průsek napříč parkem, roztahat sítě a připravit se na noc. Pokládám se do řebříčku, magické bylinky, jež voní celým hájem. Zem je rozpukaná. Skrz korunu jabloně, kterou mrazy připravily o úrodu, vidím najednou hromadu hvězd. Sestoupily do větví a v tichosti hojí ten smutek. Strom je v ten moment přetajemný! Nevěděl jsem, že si park žije v náladách až takto nečekaných. Vůně trávy, kterou necháváme stát kvůli zvířatům a ptákům, je mocně kolébavá. Ne, krásnější léto jinde nemůže být!

Místní slavíci se zdají být už pryč. Ticho je po okrscích, vyhmátl bych je. Nad strouhu bez vody jsem dal druhou chytací lajnu – patnáctimetrovou síť přímo po můstku. Tady bude hrát slavík tmavý a z rána přijdou rákosím rákosníci. Háj zase o kus zhoustl, už se mi opravdu líbí, kdyby na nic – na chytání je špičkový. Ve dvě vstávám, mládež je pryč a v bezvětří je teplo i podivné napětí. Jenom pár vteřin a začíná pršet. Noc bude v háji! Předpověď znám, mělo by k ránu ustat. Ustalo po půldruhé hodině a čas je nejvyšší hrát. Ze tří míst stoupá k obloze slavičí zpěv, konečně! Jako by v parku zakotvil máj. Už pršet nebude a přemýšlím, zda to slavičí cesty nepřeťalo. Noc do sítí nedala nic. Ještě ve tmě vycházím s dalekohledem odstoupit pod vrbu, abych do linie viděl. A už to začalo…

Tak přeci to některé zastavilo! Nakonec jich je dvanáct, jeden mezi nimi zase dospělý. To je cenné.

– A pozor, i když se tmavý zas ještě nechytil, nádherný slavík je z pytlíku v ruce! Po matce tíhnoucí k slavíku tmavému – hybridní pták.

Je zvláštní, jak tyto noční odchyty křížencům přejí. Bylo mi divné, co za hlas od pytlíků slyším, daleko hlubší…

Fotím se s ním a může letět za ostatními. Pak už jdou do sítí ptáci jiní a kroužky jen chrastí. Pěnice slavíková i hnědokřídlá, rákosník velký, obecný, proužkovaný i zpěvný. Hnědý bramborníček i ťuhýci.

Nad hlavou volají husy a táhnou k obzoru. Luční chrpy jsou v květu a svítí kapkami. V šípku uprostřed parku je hnízdo ťuhýka. Není to paráda? Když se sem odněkud nasídlily, myslel jsem si na něj. Podáváme prst – a štěstí nás bere za ruku! Pro cestu dobrodružnou…

Vyfotil jsem konečně pro vás rákosníka velkého, každá noc nějakého urodí. Jsou to nádherní opeřenci.

Odjíždím k domovu pozdě, ale spokojený.