Neskutečně dusná noc v Slavičím háji, hvězdy sletují z oblohy, jsem zvědav na výsledek. Z ptáků se tahový neklid přenáší na mne, takže nespím ani chvilku. A byla by i škoda. Kolik takových chvil ještě letos bude? Pár.
Překvapení přichází před druhou – v čase, kdy se mělo začít vábit. Od Chlumu mohutná bouřka vymetla kotel Klenice, blesk za bleskem, končila zhruba po hodině. Utíkám hrát. Už loni jsem to zažil, jestli se výsledek potvrdí – pokus sice netěšivý, ale důležitý. Dusno zmizelo, zem otřela lačná ústa ve vypálených škvírách, už pršet nesmí. A nepršelo… Světelná „šou“ přes celou jihozápadní oblohu – zhruba hodinová, musela ptáky vyděsit a dál neletěli. To není deštík z předvčerejška! Pokus ukončen ráno, slavíků se chytlo pouhých šest, ostatních ptáků též málo. Ano, na vině je ono noční divadlo.
První slavík se chytil přímo z noci a to je vždy ceněné. Odkrývá chvíli přistávání, pokud člověk sítě poctivě hlídá. A to já nad ránem zcela jistě, mám-li fenomén pochopit. Byla ještě tma a už tam visel ve směru od volného prostoru. Už při čelovce jsem viděl, že je droboučký a doma se ukázalo porovnáním, že jde skutečně o nejmenšího slavíka mého výzkumu!
Dovolil jsem si jej zvěčnit.
