Dobré dopoledne. Tak, mlhou to nebude.
Protože se naskytly skvělé srovnávací podmínky pro noční odchyt ve Slavičím háji, večer jsem po práci vyrazil. Ohlášené vysoké teploty (i v noci) totiž mlhu nenavodí a pokus by mohl mít druhý díl. Bylo by skvělé vědět o tahu víc, protože jinak otázka zůstane rozpracovaná.
V místě je opět hezky. Nevím, kde se bere pár kapek deštíku, vzestupu ale nevěřím. Bude to obráceně. A bylo. Noční kontroly za navráceného léta někam před svátek Anny nepřinesly nic. Mělo to být nejspíš varováním. Obloha napůl podmračená, slušivé bezvětří. Sítě ani nezvlhly. Vábím od jedné a už jde k rozednění. To už jsem samozřejmě na nohou a dalekohledem k linii rozhrnuji šero. Nic, nic tam není. Rýsuje se vývoj číslo – dvě, i ten jsem včera promýšlel. Slavičí tah je za vrcholem, bude slábnout. Už vlastně slábl posledně. A výsledek? Tři slavíci obecní, usmlouvaní z oblohy, letěli s kroužky už zase po svém.
A chytil se modrák, abych nehrál naprázdno, ale jaký? Vždyť to je ten zpřed čtyřech dní! Zajímavý moment…
Pak pár ptáků, aby kleště nezarezly a mohlo se balit. Už mám v hlavě titulek: Velké slavičí noci. Budou výskytem po šafránu – i proto jedinečné. Na ty ale zase ovšem až příští rok. Teď bude u sítí prostor na vzpomínky a na radost.
