Pavel Kverek
Nejprve k nadpisu.
Krajina od Humprechtu k Jizeře je pro mne nejvzácnější, mohl jsem možná užít až tento superlativ. Většinu o přírodě co v hlavě mám, je dílo její. Je skromná i v tom mne pozoruje, abych snad sebevědomí své nepřepálil. Vždyť tolik je otázek přede mnou, na které řešení nemám! A vzácný den? Vstoupilo jaro, a třebaže zatím nic nepředvedlo, uvádí v roce čas ze všech nejdůležitější.
Uznávám, není léto jak na obrázku. Pro současnou tvář Slavičího háje platí tedy snímky následující, ale já chci představit zvířátko, které má u mne veliké oko. Emberiza citrinella – to je on. Byl totiž prvním, koho jsem tenkrát, když skončila jahodová ekofarma, potkal. Seděl na větvi a díval se kolem. A drží se území dál, přes zimu i teď v příjaří.
Že tu nic není? Ono taky vyrazit monitorovat po poledni je hloupost obzvláště, kdy dorazil místo dopoledního ohřátého, ledový vítr. A fučí. Mám strach o jediné, že neuslyším odezvu, kdyby tu byl. Produkce moje slyšet bude, jdu s větrem v zádech. Zůstaňte se mnou chvíli a buďte účastníky.
ORNITOLOG NA DRÁTĚ – online pořad České společnosti ornitologické
16. díl: SLAVÍK – středa 14. dubna od 17:30
Na webu ČSO můžete zažít pořady předchozí, k dispozici je bohatý archív. Slavíci se objeví v mém doprovodu dle výše zmíněného.
Domnívám se už nyní, že bude čas projít téma od začátku a krále pěvců představit tak, jak dosud nikdy nebyl. Dobré je též si uvědomit, že termín přímého vysílání bude čerstvě již časem slavičím a může se stát, že některý z nejrychlejších bude už doma. Věděli bychom to čerstvě, protože od půlky první dekády budu hnízdiště tradičně sledovat. Hodí se tedy pořad pojmout též jako milý začátek sezóny 2021. Současně – vzhledem k situaci v republice – která nepřeje společným akcím a lepší to nejspíš jen tak hned nebude, vezměte vystoupení jako náhradu za neuskutečněné nápady ve směru k vám. A kdo snad byste se ptal třeba o „Vítání“ v hloučku na cokoli (protože nejspíš ani to nebude), udělejte to nyní, možnosti jsou. Pokud budu odpověď znát, povím ji pro všechny.
Dobrý den.
Nejbližší téma na blogu už bude z terénu, začínáme. Ze slavičích odchytů jsou už od roku 1986 v nové sezóně jako první na řadě modráčci. Půjdeme tedy do močálů.
Zpravodaj Východočeské pobočky co přišel vzduchem do obýváku má znovu pěkný úvod. Děkuji za to. Potřebujeme vědět, že příroda nás podrží, než přejdeme po lávce k lepšímu. Chtěl jsem začít natvrdo fakty k události předzmíněné, ale neudělám to. Chodí sem totiž dost lidí více za jiným než za vědou. Začnu podle nich.
Březen ve své třetí třetině, někde už po půlce, přivede domů nejotužilejšího a současně nejkrásnějšího našeho slavíka – modráka. Mokřadního zpěváka a imitátora.
Pojďme poodejít od oné mušky zlaté k definici vlastní.
Pokračovat ve čtení „Fenomén Štěstí“Zásluhou drobných sledovacích přístrojů lze s drobnou mírou tolerance dohlédnout, jak to slavíci s migrací mají. Stopují je. A člověk žasne, jak představami poletoval mimo, a jak šibalsky to mají zařízeno. Proto se jich docela dost vrací. A návrat? To je kapitola sama pro sebe. A v dohledech budeme ještě dál, určitě v dohlednu.
