Zlaťák

Žádné komentáře u textu s názvem Zlaťák

Uznávám, není léto jak na obrázku. Pro současnou tvář Slavičího háje platí tedy snímky následující, ale já chci představit zvířátko, které má u mne veliké oko. Emberiza citrinella – to je on. Byl totiž prvním, koho jsem tenkrát, když skončila jahodová ekofarma, potkal. Seděl na větvi a díval se kolem. A drží se území dál, přes zimu i teď v příjaří.

Metál bych mu připnul, kdyby o to stál, ale on je skromný – prý, že na dovolenou stejně nikam nechtějí, doma je doma! A ať si prý s životem dělá každý, co chce. Narážel nejspíš na slavíky. Až v moři květů se první z nich objeví, to on bude už kolaudovat. A možná víc. Bude už vzdálené, kdy rozpustili zimní pospolitost, kdy se toulali po obnažených mezích, kolem zásypů. A bude také už málem dávno, co vybírali adresu pro dům.

Musím je připomenout, pak třeba nebude čas. Mám ty strnady rád. Vždyť jejich tóny patří do krajiny stejně jak skřivaní. Jen není zas tolik znám. Mívají problémy s kukačkou, jakmile dorazí z jihu a začne škodit. Viděl jsem jednou, jak měli práce s ní nad hlavu. I kukačky do parku ale patří a my máme možnost učit se ze všech těch dnů. Čas už se blíží ostatně, strnadi už v místě se zpíváním začínají. Slavičí háj jim vyhovuje. Stařina po zemi, rozhled a místa k uživení. Přibylo jezírko a už vidím křídla, jak kapky na sebe nahazují. Mokrý se odplácá hned vedle do roští, teprve jej tam z navršených větví vybuduji. Koupající takové místo potřebují – převlékárnu a soukromí. Voda té „kaluže“ je pořád modrá jak pamatuji z chytání slavíků od písečných jezer u Bohdanče. Modře skleněná. Až se v ní odrazí zlatý šat vlastence, uvidím neskutečnost.

Má-li člověk možnost sledovat podrobně konkrétní kout, zví o něm málem všechno. Jak krom slavíků jiné ptactvo moc nekroužkuji (nenachytám), v parku za Klenicí označím všechno. Dobře přitom vím, že letní ptáky zpod hvězd sotva kdy ještě potkám, jsou tvrdě přespolní. Ostatní ale kontroly po čase nadějně slibují.

Zimní běh je v místě chudý. Kol krmítka ochránců pár ptáků je, pak ještě zmínění strnadi, tři bažanti a kočovné kvíčaly. Ty už ale „koně šlehly pod ocas“ a vyrazily do dálav. Park se – než za nimi – dívá víc v druhou stranu. Zkušeně vyhlíží křídla od Afriky. Jak noci je začnou dovážet co nejcennější import, a dny poté dle přání uskladňovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.