Fotografie nad zlato

Žádné komentáře u textu s názvem Fotografie nad zlato

Vlastním fotografie hlavně dokumentační, na takové ty nádherné nejsem vybaven technicky ani umem. Ale první zmíněné stojí tedy za to. Už jsem i přemýšlel, co s nimi provést jednou, až nebude síla rozmotat k zátahu síť. Do knihy se totiž ani zlomkem nevejdou.

Vrátil jsem se v počítači do roku 12, bylo toho třeba k ověření „info-záchytu“ k pelichání slavíka tmavého. Adultních jedinců. Už očima v peří listuji, přepočítávám letky z anglického pojetí pro naše a vidím věci, které jsem do včerejška bez onoho „nakopnutí“ vidět nemohl. Je to tak. V tom tkví síla technických obrázků. Nemusí mít nejvyšší kvalitu, hlavně aby mluvily, když volám k tabuli. A protože nejsem vědec, který mohl postupy probírat roky ve škole, bavím se nad způsobem, jak si k objevům dopomáhám. Publikovat ani dívat by se na to nedalo. Radost je ovšem pořádná, to si nevymýšlím. Vždyť jde často o věci, které dosud nikdo moc nikam nedotáhl. Musí ale kouzelný foto-materiál být po ruce, jinak jste nahraní. Takového mám za roky hromadění naštěstí dost, který, pro aktuální ještě nevědomost, na pozvání k tabuli tiše vyčkává.

U zmíněného slavíka tmavého jsem dotýkal proces kooperace obou řad velkých per křídla, zachytil jsem v tisku myšlenku, která ovšem docela neplatí. Zjištění, které je výsledkem také. Pro druh je průběh svižný doopravdy, ovšem ne až tak, jak přečteno.

Ti slavíci z fotek většinou už nežijí, jak by se dnes řeklo – koukají na to z druhého břehu řeky, ale jejich tehdejší zvěčnění přetrvávají. Jsou, a dobře vím, že jejich studny tam někde hluboko vodu svou mají.

L. luscinia; F,+2K, Matice (MB); 30.7.2012; 15:30 – pohnízdní kompletní výměna šatu před odletem do zimoviště.

Taková krásná zlodějina

Žádné komentáře u textu s názvem Taková krásná zlodějina

Projíždím kapsy, co jich mám, a nejsou tam. Dny slavičího roku, které uplynuly. Měl jsem něco udělat jinak, abych možnosti pobral? Jedno pro druhé je v trapu. Slavíci vyvádějí, moc času tedy nezbývá. Utrácel jsem, když bylo po příletu, teď kredit chybí. Je to však každý rok podobné, i tohle dvaačtyřicáté tažení je zvláštně krásné. V jakési krutosti. Pokud jsem někde promáchl v příležitosti a mohl vědět víc, už to nedohoním a nejde se z toho ani poučit. Všechno je v přírodě totiž allegro.

Po poledni se stavil u studánky, kterou jsem přestavoval na nižší vodu hubených let, déšť. Olšinou šel zprvu zvolna a přes nejkrásnější rybník regionu Podlesník, kde potápivé kachny vodí za sebou omladinu a skokani křičí nahlas, obloha tmavě nepůsobila. Měl jsem právě finále a studánku závěrečně hladil očima, takže sbalit věci a odejít šlo.

Déšť se však za stromy převlékl za liják a protože jsem pár stovek metrů od našeho parku, chtěl jsem být tam a vidět, co záchraně shora říká motýlí louka. Voda mizela v puklinách a i když kolem nikdo nemluvil, já slova slyšel. Děkování. A možná i potlesk. Přijde mi čím dál snadnější slyšet krajinu žít. Nechce to mnoho, jenom mít čas a dobré vyladění.

Slavičí háj na křídlech podletí

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí háj na křídlech podletí

Chodím každý den poslouchat k cestě, zda slavíci poschovávané potomky stále mají a míří k definitivnímu vyvedení. Mají. Přitom si nelze nevšimnout, co vše se děje jinde. Hlavně se kvete, jen lidé to příliš neuvidí. Nelze křižovat loukami a vyhledávat. To mohu pouze sám a opatrně. V západním cípu mokřiny rozkvetl vzácný ledenec přímořský, opravdu pastva pro oči.

Každá tráva i kytička má přesně své místo i čas. Učím se scénu pochopit, hledám si k určení vše, co neznám.

Přestože zpěvy už jsou v prostředí jiné než slavičí, trvá zájem park zažít okomentovaný. Nejbližší návštěvou bude vzdělávací ornitologický kurz, poté mnichovohradišťští turisté s dětmi. Zážitek na ně čeká nedaleko cesty, budou moci uvidět jak hnízdí slavíci. Jakým způsobem hnízdo vsadili do prostředí. Pak stavbu z podložky vyjmu a provedu rozbor materiálu. To je vždy zajímavé. Lze z analýzy i vyčíst, kolikrát stavitelka „musela pro materiál“. Za zpěvu. Pochopitelně.

Zaměří-li člověk pozornost na jediné prostředí, vyčte opravdu hodně. Vždycky jsem myslel, že špačci se soustředí okolo stromů kvůli ovoci. Ne. Stáhly se sem rodiny za hmyzem, i když větve jsou bez nabídky. V rojnicích postupují trávou a dobíhají vyplašený hmyz. Ťuhýci, kterých je v místě několik párů, loví docela jinak.

Jaro přivírá dlaň a ohlíží se po dveřích. Bylo uspěchané.

Slavičí háj hlásí: Vyvedeno!

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí háj hlásí: Vyvedeno!

Šestadvacátého – to je brzy. Pak tedy další rekord. Slavíci jsou z hnízda venku, zbývá je za pár dnů pochytat a očíslovat.

Opatrovatelku od nich jsem chytil odpoledne, máme ji pod číslem též.

Kdepak. Jak se ujme hnízdění dáma v letech, všechno je jak má být. Pozice pro stavbu zvolena zodpovědně tak, aby mladí mohli hned po pár hodinách, kdy už jsou na nohou, přeběhnout do bezpečí statného ostružiníku. Je vysokou školou sledovat podobné momenty z jejich života.

Dnešní událostí se český slavičí rok dostává do další své fáze. Zrychleně? To není důležité. Odlety budou nesmírně zajímavé ve vztahu k prázdninovému kalendáři. Jak tady čtete, bádat je stále co.

Modráčci jsou v pohybech složitější

Žádné komentáře u textu s názvem Modráčci jsou v pohybech složitější

Zatímco pravému slavíku – mladým jedincům lze již v předodletovém chování poměrně dobře vidět do karet, modrák je jiný. Dorazilo zpětné hlášení, protože modráčci opravdu chodí. Ze směru, který nepřekvapí. Mám jej v archívu již natřikrát. Pardubicko.

Jde opravdu o dálková přesídlení, nebo nás bažinný slavík klame? Že tyto pohyby existují běžně, víme a nepřekvapí. Co kdyby to ale bylo tak, že čerstvě osamostatněné mládě v rámci širšího předodletu vzdálenost nastaví (v místě dostane kroužek) a pak se jen prostě vrací do rodiště hnízdit? Napíšu to takto:“ Dokud se o takový výsledek nepostará juvenil či mládě přímo z hnízda, jisti si být nemůžeme ani jedním“. A takový případ ze Slavičího háje – nočních odchytů to ani tentokrát nebyl.

A šlo o tuto noc přelomu prázdnin, což uznávám, není důležité. Důležitější je skutečnost, že slavičí park začíná být na kartách hlášení pozvolna distribuován k nálezcům.

K původu letních nočních slavíků

Žádné komentáře u textu s názvem K původu letních nočních slavíků

Nebudu věc příliš rozvádět, čtenáře by to nebavilo, jen mohu se sílící jistotou prohlásit, že dochytáváním v hnízdní době záhada krystalizuje. Ještě by se ovšem několik povedených setkání hodilo, aby výsledky po ukotvení netrpěly podvýživou.

Kdo přiletěl včas a zahnízdil podobně, potomstvo v hnízdě už vidí. A na lokalitách jde to poznat. Jsou-li mláďata malá, rodiče jsou tiší, zejména, nehrozí-li přímé nebezpečí. Nerad bych průběh zakřikl, ale na rozdíl od stromů v sadě, u slavíků to na úrodu zatím vypadá. Nesmí se dostavit déle trvající deště s průvodním ochlazením, až chladnem. To je pak zlé. S potravními zdroji to v této fázi jara (tradičně) vypadá též dobře, finále uzříme v červnu. K tomu dobré poznamenat jiné pozitivum, černé bezy kvetou jak o život, bezinky budou! Pro mladé slavíky o letních pohybech za poznáním, jde o důležitý zdroj energie.

V parku jsou škody od srnčí zvěře už natolik provokativní, že výsadba přijde zaplotit, jak bývá jinde obvyklé. I moje obecně vyšší osobní dobrota občas dojde ke zdi a musí nastoupit střízlivění.

Dnes jsem zažil u sítě slavíka s pozoruhodně vyblýskaným kroužkem, a je to, jak jsem psal dříve. U těchto pěvců, poskakujících hlavně po zemi, bývá ražba vykreslena černě brzy po okroužkování, dnešní zpěvák působil, jako kdyby si od něho na zimu vypůjčila kroužek pěnice. Kdoví, jak všechno slavičí dny, týdny i roky mají. Pravdu z výzkumu nevyklepu, i kdybych chodil s kleštěmi spát.

Tiché slavičí protějšky

Žádné komentáře u textu s názvem Tiché slavičí protějšky

Je to kumšt i náhoda, dostat se v terénu do jejich blízkosti. Řadu let již slavičí hnízdní dobu sleduji bez hledání hnízd, přehled lze získat jinak. I o tišších polovičkách z páru. Databáze kroužkovací stanice je na sledované slavice chudá, neví se o nich zdaleka tolik, kolik o zpěvácích. No, a má-li být vhled do problematiky celistvější, my takové bádat potřebujeme. Ona totiž možnost rozpoznání, kdo je on – a která ona, netrvá dlouho. Ano, pohlavní dvojtvárnost slavíkům chybí. Tedy v ošacení. Jedině potřeba hnízdit možnost nabízí, od zasednutí na snůšku až po zarůstání hnízdní nažiny zpět. Cenné týdny, kdy v ruce při německém držení odchycence najednou cítíte teplo do dlaně. Ano, máte chycenou mámu od rodiny. Pak nesmíte váhat a několik vteřin kroužkování prohnat smysly a přepsat uviděné.

Výše zmíněné je střípkem poznávání. Školy, co člověka baví a ze všech nejvíc i naplňuje. Už jsem to tady psal několikrát, hrnu se do třídy včas ještě před zvoněním, abych obsadil přední lavici. Než příroda mávne rákoskou ku ztišení a téma otevře. Přestávky k svačině nevyužívám, polykám za nich naprázdno. Jako tomu bylo včera i za stavu, kdy o tomto čase slavíci chytat příliš nejdou. Po několika technických machinacích, jež jsou potřebné, najednou v síti. Ta, s holým břichem! Odněkud znedaleka, tady u studánky, na svazích rohatských Hor. A pak – další rezavý pěvec, protože poučka: „Slavíků je na lokalitě většinou víc, než si myslíš!“ opravdu platí. A lze ji už navíc dnes výrazně ukonkrétnit, i tudy můj čas nad tématem prošel.

Specializování je ohromný vynález k těm, kteří vládnou houževnatostí a zájmem v nejvyšším definovatelném pojetí.

A ještě pár slov k potěšení: Vypadá to, že kosatec sibiřský v parku našel domov poté, co kdysi dávno jeho lokalita zašla. Vyrvaný kořen pluhem jsem sebral tehdy v poli za souvratí a držel doma v zahradě, kde se však trápil až vyslábl. Po prvním pobytu ve správné louce se konečně jeví živ a též zdráv. Obrázek zde.

Poslední z chybějících?

Žádné komentáře u textu s názvem Poslední z chybějících?

Myslím, že ano. Poté, co dorazili hnízdit zpěvní rákosníci, se už čekalo pouze na hrdličku divokou, zdali se k centrální cestě Slavičího háje ještě i letos dokáže vrátit. Chyběl by nám její hlas, upomínající na dávnou atmosféru okolo Máchova Máje. Člověk by o ni nemusel obavy mít, kdyby se do ni na mnoha místech nestřílelo. Dojde ta zvrácenost nejspíš až k vyhubení.

Včera jsem ji v místě uslyšel a snad i zahnízdí, zdali se sejdou. K máji to opravdu patří a i my jsme tak uvyklí. Hned vedle hnízdí hřivnáč, možná na sebe uvidí. Jde letos o dobré návraty..

…………………………………………………………………………………………………………………

Vyšel Ptačí svět a své řádky v něm pobrali také slavíci. Autorovi děkuji, jsou osvěžující. Časopis se mi líbí, česká ornitologie má v něm reprezentanta jak víno! Někteří ze společnosti vystoupili, já ji mám rád a jistě ne proto, že mi kdysi „pověsila metál“. Kdyby nade mnou v rámečku na zdi tady nevisel, vztah by nebyl jiný.

Pro toho, kdo se nikdy nedostane na cestu alejí k Horce a nezažije Poeziomat, dám nyní alespoň poslední oddíl „ptačího“ vstupu:

„Kdybych jmenoval všechny další opeřence, ze sov třeba kalouse ušatého, z dravců pak tažného včelojeda, lejsky nebo lelka lesního a ze sadů hrdličku zahradní, třeba byste mi to už ani nevěřili. Máte-li ovšem čas, zkuste na vycházce pohledat sami. Chtěl jsem jen tímto polovýčtem ujistit, že i koukání kde co lítá, může být o radosti – a nejen to! O hrdosti. Že pořád můžeme obdivovat. Že je čemu naslouchat, k čemu přivonět. Že i naše krajina před rájem – takovým menším, pak tedy spíše „rájíčkem“, může přeci jen být. Takovým kapesním, který můžeme nosit pořád při sobě. A kdo má kapsy snad plné, nechť si jej uloží do srdce. Já už to tak mám půl století, co zdejší krajinou chodím za slavíky.

Šťastné kroky po Horce a i ty k domovu! Ať si sem můžete brzy vyšlápnout znovu.

První (1K) slavičí léto v jasnějších konturách

Žádné komentáře u textu s názvem První (1K) slavičí léto v jasnějších konturách

Chce to čas a píli. V létě vstávat do nocí, na jaře pak chodit schytávat slavičí krajinu. Ale sílící vhled do problematiky opravdu stojí za to. Podobné „koláče“ opravdu bez práce nepoberete. Po hybridizaci je to nyní pro mne hlavní náplň činnosti.

Dohledaný slavík – samička z nočních odchytů loňska.

Druh je v oblasti v současnosti na nejvyšším stavu od kraje 80. let, co jej sleduji. A s chutí opět sahám pro superlativ – neskutečné! Předpovědět takovou věc nešlo, ale chodí se mezi keři příjemně. Takový Dolní Bousov je po včerejší vizitě slavíků vrchovatý a může se stát, že hranice rozšíření povolí a půjde víc k horám. Tam ale by slavík obecný muset slevovat opravdu hodně. Krajina počínaje Českým rájem je docela jiná, nevhodná. A k horám jizerským směrem do kopců? To samé! Naučil jsem se ovšem i opatrnosti a „nikdy neříkej nikdy!“ držím raději v šuplíku.

A když jsem zmínil město na Klenici, někdy sem pověsím obraz z odchytů kolem vlakového nádraží. Stojí za zpracování.

Kdo posíláte zpěvy na určení, slavíky tmavé, případně z toho vzešlé, prosím, překlápějte krom osobní radosti i na Avif – pozorovací web. Ať se o vaší klice ví, a ať má zástih kotvu pro jiné.

Napršelo, to jsem si přál. Puklinami voda zatekla do „podlahy“ parku, jen to zasyčelo. Až měla v jeden moment dokonce rysy plovoucí podlahy, v nejvěrnějším slova smyslu. Létají k nám početně špačci, přestože v místě nehnízdí. Člověk by z minula myslel, že je čas třešní, ale trošku jsme se mýlili za stavu, kdy jsou větve prázdné. Vidíte v názorových rotacích člověk páchá chyby.

Pokud vás slavičí stránka drží či vrací do nálady, vězte, lepšího si pro dny na šňůrách nejde už přát.

Je to „pořád dokola“?

Žádné komentáře u textu s názvem Je to „pořád dokola“?

Chodím kroužkovat slavíky. V ruce připadají stejní, ale je to tak doopravdy? Není, a to jsou ty pohonné hmoty do motoru.

Tisíce slavíků jsem držel v ruce a kolem pohazoval kleštěmi. Musím je jednou rukou narafičit k výkonu a tak jimi pohazuji k správné poloze. Zatímco slavíci jsou jeden k druhému mírně originální, kleště pořád stejné. A třeba kroužky? Jsou dál stejně hliníkové, ale v čase proměnou též prošly. Teprve, když to píši, tak si ten dlouhý čas uvědomuji.

Včera jsem zase líčil, po cestě z práce na našem lesíku. Slavíci oproti minulému století opravdu oblast protkali, jsou všude, kde mohou být. „Dělám“ tedy zatím jen příměstské okolí, dál jsem se nedostal, jak bývalo jindy. Ale nehrotím to. Nejdůležitější jsou zkušenosti. Teď napíšu větu, s kterou už předem nemohu souhlasit: Zdržují v terénu retrapy (kontrolní odchyty). Většinou už se pozná, kdo je za odpovědí na přehrávku. Oblast je opravdu prokroužkovaná. Když přelstění vyjde, zas a zas padám v úžas. Jak je tohle jen možné?! Takové držím pak v ruce o pár vteřin déle. Za prodlevou stojí gratulace k ptačí šikovnosti. A vím rovněž, že za přispění štěstí.

Působím v terénu spíš jako „koníčkář“, ale věřte, profesionální je získávání dat, za tím si stojím. Nemá ve svých archívech po světě nikdo víc o slavících. A dodávám: „Jde o takové to těsto k vykynutí“. Všechny gramy a milimetry, často v proměnách, mají cenu, kterou třeba ještě nedohlížím. Kryta několika dveřmi, už jsem tu o tom psal. Opasovávám klíče a nevěřím, že správný neexistuje. Tím, že to v zámku ještě necvakne a neotevře se, tlačen jsem k dalšímu pilování. Nedokážete si představit přítomné napětí. A jde s tím i naděje. Čekání – spíše vyčkávání. Včera jsem kousek za hřbitovem, kde říká se „Za valchou“, zase pořídil i kontrolní odchyt. Hezkým je, že se mi v „Knize slavičího hliníku“ dokážou vybavit situace z prvního polapení. Tehdy byl u všeho filmař Marián Polák a pili jsem kafe z plechu. Ten slavík se pořád vrací.

css.php