Úplněk pro chytání dobrý není

Žádné komentáře u textu s názvem Úplněk pro chytání dobrý není

Včera se prakticky nesetmělo. Ke kontrolám nepotřebujete svítit, ale nejčastěji ani není na co. Kdo táhne v tuto dobu po nocích poctivě, jsou adultní ťuhýci obecní. Projekt ve Slavičím háji počítá s nočními kontrolami, i když jsou náročné, dává to cenné poznatky. V jaké fázi noci a kteří ptáci jsou ochotni sletět do prostředí. Je to vše ohromně odpracované, ale je to tím, že si příležitosti vážím – a také, že pořizuji data vlastní, pevná. Jde o zkušenosti k nezaplacení a činil jsem tak i v horách, když jsme chytávali poměrně pionýrsky táhnoucí ptactvo. Chodil jsem ke světlu, i když se předem kroky zdály zbytečné. Už jen ona fascinace klidovou částí dne. Věděl jsem, že přestože ptáky nevidím a kolem se neukazují, tah určitě běží. Musí běžet.

Každým dnem bude tlak na přesuny sílit, červenec se překlopil do závěrečné fáze před srpnem, který bývá po setměních opravdu spontánní. Krajinné poznávačky mláďat budou přecházet nezachytitelně v etapovité odlety, prostředí se v tom čase navzdory ruchu začnou opravdu vyprazdňovat. Po silnicích i okenních parapetech bude mnoho poztráceného peří, odlétání bude v kurzu.

Fascinace motýly modře poprášených křídel trvá. S objevy to v těle vždycky tak mám. Vidím ty modrásky přenocovat, kdy na rozdíl od nich vím, že dnešním prožitým dnem přišli o čtvrtinu života. Jestli musí někdo pospíchat, jsou to oni. Stále nemohu tak nějak pobrat, co objev pro prostředí znamená. Třeba ve formátu Mladoboleslavska. Jde tady o jeden z nejkvalitnějších benzínů do motoru. Takových oktanů! V noci, když chodím kol sítí po kontrolách, vím, že modrásci kolem mne spí. Zažil jsem je po kytkách totiž večer usínat. Když druh monitoruji. Ráno pak mají droboučká křídla orosená. Přitom si uvědomuji, jak cenná je ve zpětném zrcátku absence aplikace chemických růstových podpor. Prostředí parku by nikdy tak vitální nebylo. Dech by byl polochcíplým. Vnímám to při každičkém kroku místy. Zachovalost je tak nadějí na ohromné objevy další. Samovolně tedy dochází k pokusům otestovávat potenciál krajiny, která – popravdě řečeno – bádána jinak moc není, nemáme příliš nač navazovat a strašné je uvědomění, že o tolik pokladů každý rok za rokem v zlověstném poklidu nezúčastněně přicházíme. Z nikdy nenapsaných seznamů mizí. Jedná se o škodu nejvyšší šířky i délky.

Továrna na obdiv

Žádné komentáře u textu s názvem Továrna na obdiv

Pár stovek metrů za okrajem města mám místo přechodného pobytu. Slavičí háj. Slavíci úspěšně vyhnízdili, ale hitem léta je motýl modrásek bahenní. Po nemalém vynaloženém úsilí už je jasné – ano, je nově zjištěným taxonem prostředí a my jdeme místo zaregistrovat.

Mezi nočními tahy je čas obcházet kvetoucí kominíček a motýly počítat. Žádná vysoká matematika, stačí prsty jedné ruky. Jak rychle imaga hynou, skladba se obměňuje. Žijí totiž nejvíce týden. Zkraje jsem jel na chybách, ukazuje se i tady, jak je důležitá dobrá literatura. Dnes po ránu, jak sítě začaly vlát prázdnotou, pořídil jsem díky náhodě možná snímek snímků. To musím ale nejprve nechat ověřit – zda ano či ne. Na každý pád se znovu ukazuje, že jedině úsilí a výdrž dokáží přírodu rozmluvit konkrétněji.

Chytil se k ostatním opeřencům i modráček znovu. Tentokrát ovšem mládě asi nahoře od Zvolínku, je z prvního hnízdění a docela determinačně dával zabrat.

Daří se schytávat v zajímavých číslech zdejší strnady obecné – letošní mláďata. To se může hodit. K průtahu či – lépe snad – pohybu rákosníků dlužno poznamenat, že už se ukazují v zastoupení i mladí obecní rákosníci. Jinak jde třtinou běžná skladba křídel. Staří velcí, staří proužkovaní – i s omladinou, a tak dál. Málo je tradičně strnadů rákosních, ale Slavičí háj není prostředím k druhu optimálním. Nevím, co pro ně udělat, u rohu s mokřadem sídlí jediný pár.

Je to odvážné – možná až přidrzlé, ale budu se moci ohlížet po nové výzvě ve vztahu k vzácnostem. Tři cíle naplněny (teď raději zaklepávám na dřevo), jaký vyhlédnout čtvrtý? Třeba, jak odklánět jarní mrazíky, to by byla věc. Větve jsou většinou prázdné, stromy jak po nemoci. Prořídlé, často v náhradním listí. Lesík se vzpamatovává taky složitě.

Včera byl balón v závěru pouti tak nízko nad městem, až se psi báli pro hukot hořáku.

Cesty těch zkušenějších

Žádné komentáře u textu s názvem Cesty těch zkušenějších

Mnohé je v praxi jinak, než se tradovalo. Třeba o tom, jak převažují mladí v odchytech pěvců. Že jich je víc, když se všude narodili, a tak..

Začal jsem nakonec podezírat i tuto informaci a přes svoji specializaci jal se sešité párat. Kdyby se totiž staří do hnízdišť propadli a přemnozí uhynuli jako jarní motýli, nebylo by jich v návratech tolik, co je. Takže tedy? Přežili! Že je nedokážeme v nočních jižních expresech najít a v roli „štiplístka“ zkontrolovat, není problém pasažérů, jedná se o chybu průvodčího. O tom jsem se ale rozepisovat nechtěl, správná chvíle nepřišla. Chci odhlédnout na časnost migrace zpěvných rákosníků a rovněž rákosníků velkých. Samý starý pták v sítích – a pryč budou, než se rozkoukáme a v tradičních letních odchytech sítě rozvěsíme. Pak tedy ano, tam už budou mladí výrazně převažovat. Ani zde už není mnoho co dodat, je ale moc fajn, že k objevování máme témat pořádné stohy.

Slavičí blog v létě

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí blog v létě

Přesto, že stránka je k čtenářům spolehlivá a každou chvíli visí nějaká informace, letní veletoč nestíhám. Přibral jsem totiž v parku k slavíkům ony senzační motýly, s životem – opatrně řečeno – neskutečným. Přibral jsem je především proto, že jsou „naši“. Je to jako kdysi se slavíky, když jsem pro ně stavěl bydlení na klíč. Jako s modráčky, když jsem zkusil spíše nemožné – usadit je v nachystané slati. Teď máme zápřah motýlí. Opravdu se potvrdilo, že v prostředí jsou. Ne početně, ale jsou. Chce to na příští rok ještě vstřícnosti, ale vždy je důležitý klíč, aby člověk uviděl za dveře. Dokonce takto přenocují.

Mezitím kosíme květnatou louku dle pravidel. Pro mne to znamená nové téma, ale člověk úkoly mládne. Jsou z nás ranní sekáči. Za rosy, s kafem ve flašce. Kosa už šustí při žatvě i mně, zprvu to tak nebylo. Potřebovala doladit.

Ptáci šli včera nápadněji již do noci, rozhýbalo se také rákosí pod soutokem.

Soudím, že první vagóny vlaku na jih jsou místenkovány oblastním pěvcům, po půli prázdnin začne poctivý frmol, to už poteče kotlinou „sever“. Je velmi zajímavé prohlížet rákosníky zpěvné. Jak to mají s odlišovacími znaky a podobně. Do třtiny přišli v máji poslední a první ji opouštějí.

Druhy zpod kleští přibývají, park nyní zve krutihlavy k mraveništím, slétají se dlasci. Včera první velký rákosník a zelená cvrčilka. Mizí proužkovaní rákosníci, jako vždy touto dobou. Kam pospíchají, nevím. Zpěvné bych chápal, mají světa lán. Stejně je to vzrušující. Ať žije nahlížení!

Kdo hledá, najde

Žádné komentáře u textu s názvem Kdo hledá, najde

Okolo slavičích odchytů, které se rozběhly, je času dost i na hlavní událost parku, na modrásky. Stěží vypovědět, jak dynamicky se moment v mé hlavě otiskl. S dopady do široka. Jako že – když jde člověk naproti, opravdu často potká. Nebo i jinak – když se přičiní, může se báječně dočkat. Jsou to vlastně věty navázané k pokusům všeho druhu. Kdo je podniká, ví. A podnikat s přírodou v její krajině? Toť samý vrcholek dobrodružství! Dolů se z toho kopečku nepůjde, zůstanu tam. Pro modráska bahenního jsem našel rezervní pozice, odkud se „tak rychle“ v „kominíčkovém“ sektoru louky dva borci objevili a já šťastně nepřehlédl. Odvozeně od toho pak začal hledat. Tak tady je. Obrázkem z večera..

Obrázkem z rána (i po lijáku v 00:35 hodin) před odletem, než jej slunce vyzvalo do vzduchu k patrolování. Život jejich totiž, jak si mnohde můžete zjistit, je velice krátký.

Jde o třetí kamej parku, třetí splněný úkol a jen těžko nyní vybírat další. Abych štěstěnu neurazil. Budu letošek užívat a případné plány v opatrnosti chystat až na budoucí.

Zastavil se na punktu mladý kolega a ocenil nadšení po prohlídce areálu. Ano, je přítomno. Když máte zahrádku/sad, který je zookoutkem daného podnikání, dohoní vás to a nejspíše už nikdy nepustí. Krásně nepustí. A já se přistihl, že se v tom „letu“ pod někdy opravdu horkým vzduchem i sám čím dál víc chytám koše, aby se pád dolů konat nemohl.

Slavičí park na okraji Města na Klenici připsal další vydařenost! To se to podniká, když příroda má tolik napěchovaný košík kreativity.

Půjdeme v odvaze ještě kus dál?

Žádné komentáře u textu s názvem Půjdeme v odvaze ještě kus dál?

Tehdy bylo žádoucí usadit slavíka obecného v novém prostředí, pro zaniklá hnízdiště původní. Začátky pionýrské, ale podařilo se.

Druhý pokus cílil na slavíka modráčka středoevropského, práce v holínkách bylo třeba vykonat hodně, najednou ovšem v prostředí zpíval! A už se vrací.

Před lety byla smazána z mapy výskytu populace silně ohroženého modráska bahenního u osady Matice. Mraveniště i živné rostliny zaklopilo parkoviště, kdy pod ním nepřežilo nic. Já jsem si však za těch pár návštěv (chodil jsem do sousedství na slavíky) motýly oblíbil. Jsou nenápadní, prostí stejně, jako jejich krajina. Samička skromnou zůstává, sameček do chvíle, než dojde k odlétání. Pak zajiskří modř, ale pro rychlost k nám běží o sekundy. Tito modrásci, a jim podobní, neukazují líc křídel na objektiv.

Když jsme si dopřáli květnatou louku, napadlo mne modráska usadit u nás. Ze všech tří záměrů jednoznačně nejsložitější, nejbláhovější. Kde motýly vzít i přesto, že bude v louce klíčová kytka – krvavec a kolem v dosahu rezaví drobní mravenci s mraveništi.

Květiny už rozkvétají, z dvou stovek kvete zatím zlomek. A přeci se včera ukázalo, že odvaha zkoušet nemožnosti, se může vyplácet. Dva modraví samečkové již kominíčky zdobí. Jen opravdu obtížně jsem v následujících minutách událost rozdýchával. Jak to je vůbec všechno jen možné? Proč máme při práci takové štěstí? Modráska bahenního připisujeme od včerejška na seznam Slavičího háje a budeme chodit sledovat. V počítání, jednom z nejkrásnějších.

Jak jsem nenašel odvahu

Žádné komentáře u textu s názvem Jak jsem nenašel odvahu

V noci jsem nechytal. Po půlce měsíce bych si podobné nedovolil, teď můžu. Odradily mne povětrnostní události v parku.

Oblíbil jsem si pro volný čas sedět v křesílku na střeše maringotky a z posedu skrze ostřící skla dívat se kolem. Tak vnímám úplně nejvíc kontinuitu s kotlinou. Jsem jeden z mnoha organismů těch míst. A nedbal jsem temna, obcházejícího vlny Rachval po východním okraji, věděl jsem, že můžu zmizet pod střechu třeba i hned. Bouřka byla ohlášena na osmnáctou i s několika vykřičníky. Vše bylo nakonec pravda. Ale to divadlo! Dokud jsem mohl být na střeše. Vidět schovávat se motýly z louky, zažít střídání vzdušných proudů kriticky rozdílných teplot v několika okamžicích – to nebývá o každém dni. Navíc se tady říká, že jde-li bouřka od Křižánku, bývá to pro město zlé. A pak už jsem sjížděl po žebříku k zemi.

Do plechu střechy mydlily jednu chvíli kroupy velikosti hrubých lískových ořechů a přesně po těch ve finále na keřích máme. Jsou pryč. I když noc byla v poklidu (hodnoceno z postele), věděl jsem, že kdyby nic a ptáci přeci jen vzlétli po karambolu, bude pořádná mlha. Proto jsem akci zrušil.

Cesta od Dolního Bousova k Hornímu už v úseku Červenského rybníka napovídala, že ve směru k Hradišti bylo ještě nepředstavitelně hůř. Bouřka totiž Klenici obešla, uhnula k řece a porážela v cestě opravdu mnohé. Nebývá, že Kněžmost o prvních úderech po vedru sáhne na vodu, ovšem tentokrát si vykoledoval. Při všech uznáních škod, zpoždění na cestách i mnohém ostatním, je potřeba říct, že i takovéto jevy jsou obdivuhodné, vzbuzující respekt.

První podstatné pozorování

Žádné komentáře u textu s názvem První podstatné pozorování

Noc byla klidná, pokus je regulérní.

Rákosní koridor začal ovšem už převádět. Děje se to, co se ví – proužkovaní rákosníci vyklízejí pozice k jihu, mladí i staří. Ovšem ještě nápadnější je odliv zpěvných rákosníků. Tam jde o pohyb velmi zřetelný, kdy postupují k první významné zastávce. Na těchto pelichají, mají tedy scénáře od slavíků jiné.

Vhled prostřednictvím kroužkování byl učiněn též u mladých koňader. Kontrolní odchyt potvrdil, že skupinka je tvořena místními mláďaty, nejspíše z některé budky. A podařilo se večer včera, přichytit z rodiny dva mladé ťuhýky obecné. Užitečné by bylo, mít je pod kontrolou všechny čtyři, než se promíchají s nově příchozími. Takových je později plný park, což dáno oblíbenou potravou – velkým létajícím hmyzem.

css.php