Brzdím běh času jak mohu, vše málo platné. Poslední měsíc sezóny stojí ve dveřích! A věci na škodu , přišel s deštníkem. Přesto se v parku chytalo a kroužkovalo.
Tři momenty, které nejsou o každém dni.
Chytil se starý rybařík, co tu někde hnízdí. Konečně na něj došlo. Zaletuje odtud na Klenici k nádraží, tam je potravy hodně. Voda tam výjimečně poskakuje po kamení a rybek i hmyzu opravdu dost. Znám to tam.
Chytil se mladý stráček, co se někde narodil. Každý rok jsou v síti tak tři, někdy i dva.
A chytil se na toto datum zcela příznačně první adultní slavík, nejspíše samec. Ve výkazu bývají adulti zastoupeni počty do pěti ptáků, někdy i čtyř. I tady se tak jedná o setkání nevšední.
Na obrázku za ledňáčkem i strakapoudem vidíte okolní louky ve fázi vyholení, po druhé seči. Jde o odpověď, proč nejsou modrásci bahenní početněji. Samo sebou – ať si každý seče píci jak chce. Jinak jsou plochy velice pěkné. Ještě, že jsou.
Zatímco francouzská stanice ještě výsledky nedodala, z dnešního odchytu již výsledek je. A přesně jak jsem psal, pro soubor představ o chování tohoročních jedinců je velmi důležitý. Z místa už jeden podobný existuje, z roku 2020.
Kroužkovatelem je tak opět L. Plot v Libereckém kraji (oblast Turnovska) a odchyt pochází z předvčerejška.
Zážitkem je každá chytací noc. I ta „nulová“. Otázky přináší každá. A otázky? To je největší kapitál zvědavosti. Ony jsou nadějí k posunům vpřed či opravám přežitého. Když ale počasí sedne, je to ještě lepší. Tělo netrpí.
Mlha ukrotila málem tradiční drzost, vítr byl bez nápadů, pak si velmi potrpím, aby kapsy sítí byly vytaženy v jednom směru, aby síť v bočním pohledu byla učísnutá, přehledná. Krásně je pak i znát, zda do ní prošel čelní kontakt bez chycení – důkaz, že vše pobrat nelze.
První potmě přiletěl ťuhýk a vybírání příjemné není. Ostrý zobák s háčkem, síla v něm i bojovnost. Se značkou Slavičí háj jich letos už odlétlo opravdu hodně, jako nikdy. Pak už kapsy patřily slavíkům. Jak datum stoupá, dá se při štěstí očekávat i doklad o nějakém vnitro či mimo-oblastním přesunu, takové výsledky mají ohromnou cenu. Bývají v odstupu třeba pár dnů mezi okroužkováním a retrapem, ale vyklopí vše. Nu, a první letošní máme.
Počkejme na údaje a pak se do toho pusťme. Ten, kdo slavíka kroužkoval, k němu chvála! Opracování značky jako od hodináře. Sám si dávám na osazení aluminia vždy záležet z důvodů hnedle několika.
Noční odchyty mají ohromnou výpovědní sílu. Jeden z poznatků upozorňuje, jak příliš tito ptáci podrostových prostor čelí útokům šelem. Stejně jako ve světě motýlů u otakárků, kde každý třetí je po dvou týdnech života bez ostruh, zde peří rýdováků dost často schází či je doplňováno náhradně. Jde mnohdy také o úlekový efekt, což ovšem od podstaty nikam neodbočuje. Jen sotva si dny ptačího dospívání dovedeme představit jako klidné. U žádných jiných opeřenců jsem tolik defektních kormidlovacích per neviděl.
Dnešní noc byla taková „vyklusávací“ z dešťů, poplatkem za změnu je mlha značné hustoty.
Ještě jedna informace od nás..
Je dolétáno. Pravděpodobně v oblasti nyní neexistuje létající bahenní modrásek, motýl co nevidět zmizí pod zemí.
Úvodní věta je pro mne znovu a opět enormně fascinující, škoda jen, že jsem senzaci zachytil již v běhu vývoje.
Že obraz neodpovídá časování předpokládanému? Řadu let vegetace pospíchá pod knutou oteplování, není se čemu divit. Příroda musí udržet krok, jinak nepřežije.
Takže – k modrásku bahennímu ze Slavičího háje mohu napsat: Úchvatnosti násobí už tak znásobený rozměr i časové vřazení do prostoru léta. Pojďme k tomu od začátku. Tento modrásek potřebuje minimálně nebo vůbec sečenou louku s přítomností kominíčku – krvavce totenu. V dosahu do dvou metrů od živné rostliny musí být pobytem rezaví mravenci, u kterých se poletující generace vylíhla v pravý(!) čas, protože necelý týden života imag je opravdu „o hubu“. Z výsledků počátečního poznávání fenoménu už jasně dovedu pojmenovat problém okolí, kde krvavce rovněž jsou (i početněji než u nás), ale motýli ne. Odpověď lze odvodit ze zákonitostí výše daných. Proto dříve běžný motýlek mizí z české krajiny opravdu sešupem. Že nejde o taxon jediný, slzy neukrotí. Tím větší štěstí nás polévá a současně, jako v případě dvou předchozích klenotů (slavík obecný, modráček středoevropský), zavazuje. Máme-li pověření od velebné přírody i náklonnost nekoupat nás příliš v neúspěších, musíme se dokola snažit. Pak mohou – a jednou i přijdou – dožínky. Kde bude se radovat, ohlížet i krotit srdce pod žebry.
V čtvrti mého dětství žil kluk o mnoho starší – Vašek se jmenoval. Měl povysazené oči a pořád koukal nad hlavu. Co hledal v době horkého socialismu, nevím. Naše babka jen každou chvíli hudrala: „Nekoukej furt nahoru, budeš jak Vašek Posltu!“. Mě ale zajímalo ptactvo, což ona nepobírala.
Vzpomněl jsem si na to ráno ve čtyři, byl jsem jako Vašek. O ptactvo šlo ale nepřímo. Bál jsem se deště. Byl ohlášený, takže prostě vstupoval po jistotě. Mumlal jsem mezi jabloněmi s doplňkem křovitých vrb, ať ještě nelije, že mám „předjednáno“. Nelilo, ale kapky do deštníku už neodbytně ťukaly. Jde o dvacet minut, kdy se dějí věci, to přeci musí vydržet! A mohu říct – jak v životě mnohdy i jindy – prošel jsem o fous.
Vše je u nás nastaveno po jistotě a svižně. Sítě jde vyřadit ve chvilce, věci nastrkat pod střechu budoucí stanice na podvozku, co měli komedianti ke kočování. A tak se i stalo. Potom déšť zmírnil a za mými zády slyším v louce šumění. Dopíjela.
To je ten socialistický „lístek na peníze“, to jsou doklady velkého snažení. Pokud se kroužkuje druh – slavík objemněji, jeho nechuť o sobě cokoli říkat se prolomí. A taky je potřeba součinnost štěstí. To v naší činnosti „nad hliníkem“ úplně vždy.
Když jsem v Končinách po půli června vizitoval, do sítě vlétlo v tom odpoledni nakonec i jedno mládě. Přesně si ten moment pamatuji. Kdyby snad ne, pomůže obrázek.
Protože jsem v tom odlehlém místě měl štěstí už loni v případě mláďat v hnízdě, klika se rychle připomenula: „To by tak bylo, kdyby tento mladík se za noci zatočil nad slavičím parkem o prázdninách“. Nejen že žije, ale zatočil se právě dnes v noci. Tady je.
Upracovaných výsledků kroužkování mladých jedinců přibývá. Nikdy dřív příliš nešlo věkovou kategorii bádat. Chytat se juvenilní ptáky nedařilo. Teď je to jiné, téma nám začíná napovídat.
Dnes projdou kotlinou bouřky, za takových se ptákům moc do noci nechce, ale co my vlastně víme, když téma je stále tak mladé? Vezmu si hrábě na seno a přitom zkusím vpasovat sítě mezi blesky.
V parku je po větvích letos převážně jen listí. Světlý rybíz nikdy nikdo nečeše a ptáky nezajímá. V keřích je ve výsadbách nejpočetnější. Letos o alespoň slabou úrodu byl takový zájem, že všechen je pryč. Magnetem je i rakytník, který plodí každoročně. Ten ovšem ptákům chutná stabilně a jak jsem se přesvědčil dnes po ránu, i mladým slavíkům.
Ano, staří slavíci oba z nedávných kontrol už odletěli. Chtěl bych jim vidět před cestu, musí to být síla! Jak volí zastávky, v jaké výšce jdou, jak mají nalajnováno po Evropě? V posledních desítkách hodin se situace v parku změnila. Tradičně, dalo by se říct. Pohyb prostředím je značný, i sítě to zažívají. Balím ale vždy brzy po ránu, po noci je to náročné. Kleště se nezastaví.
Vylétli již lišaji paví oka, i zde je přesně jejich čas. Jeden skončil o noční kontrole v síti a vypletl jsem jej téměř bez oděru ok. Šlo o drobnějšího samečka, moc se nezamotal. Bourec, který síť rovněž neviděl, mi ovšem zdrhl bez určení. Vůbec nevím, jaký to mohl být. Plánuji pořídit aparaturu s plátnem na noční rozsvícení. Asi bychom docela koukali.
Nad sítěmi konečně visí dobré noci. Ptáci v nich jdou.
Chytit se mi je kontrolou podařilo zaokrouhleným výpočtem doby procesu pelichání. Bude-li na dnešek příhodná noc, druhá z obrázku napřáhne k moři. První mohla odletět už dnes a nejspíš i odletěla. Podmínky velice příhodné.
To je vrchol mého snažení, naprosto profesionální. Zastihl jsem je, jak klíče strkají pod práh. Samečkové na tom budou nejspíš podobně a mladí z jejich hnízd? Myslím, že mají od nedávna kroužky a kraj jim zatím na poznávačku stačí. Až nebude, nechají hlavu poprvé rozhodovat o směru „někam“.
Po celý podzimní čas, přes zimu i jaro se těším na školní prázdniny a jejich červenec. Až slavičí park v nejzápadnějším cípu vymění masku a stane odchytovou stanicí, odkud po chvilkách zdržení ptáci odlétají s identifikačními kroužky vědecké instituce. Až se poprvé za situace, kdy ještě není světlo, ale tma už taky ne, zatřepe kapsa pod linkou a zasvítí v pološeru bělavý cíl. Slavíci konečně začali „poletovat“!
Kdybych pod keři vyhrával na skleničky namísto druhového zpěvu, nalákal bych i tak ptactvo mnohé. Zvědavost totiž vládne těm nocím. Proto i mozaika kroužkovanců je strakatá dost.
Ráno byla na západním okraji kotliny duha. Tak jsem ji od stolku vyfotil.
Okáči luční se pokládali čerstvě na křídla, modrásci na pozicích. Už jsem o nich nastudoval opravdu hodně a oslovil také odborníky. Třetí přemlouvání vzácnosti, aby přešla k nám do parku, třetí úspěch a doprovodné pocity prospěšnosti. Ano, pomohl jsem jim, ale ničeho za to nežádám. Jen prosím i za rok: „Buďte!“. Už vím, co vám ještě předpřipravit. Jak zkomfortnit vás báječný výskyt. Dál budu sázet kominíčky jako o závod. V místech, kde mravenci žahaví (tak se jmenují ti oklamanci) mají své příbytky v třtině křovištní. A budu si přát, ať pomoc nepřehlédnou.
Když se noc rozvypráví, sedím vzorně, nevyrušuji. Netopýři ušatí znovu otestovali sítě, právě kvůli nim jsem o stmívání ve střehu. Pak tichá dvojka vypadne jinam a síť si může oddechnout v menším šlofíku. Jak ale skočí do nového dne první minuta, jde se do střehu. V této části letně-podzimní migrace pěvců kotlinou Klenice se za tmy chytají pouze obecní ťuhýci – samci. Jejich přesuny nejsou v krajině po rozednění vidět, ale z domovských pozic mizí. Však také mláďata už pěkných pár dnů fungují sama, pomoci nežádají.
Až znovu sítě zaloví ve vzduchu nad bousovským parkem, bude už pětadvacátého. Co nevidět se první z „poletujících“ odsunou z kotliny dál a už se k ní nevrátí. Směr Praha, Šumava, údolí Rhôny a dál. Aby se událost zamaskovala, v parku zatím pobudou ptáci přespolní. Budou dost často větší „na mírách“, s zásobou „paliva“ na řadu dní. I oni ale po čase zmizí a jedna z nocí, co potom přijdou, už bude bídná. Průtah slavíků Českou republikou má obdivně svižný ráz.
V krajině „Pokleničí“ druh rychle mizí, nesetkávám se s ním téměř a nevím proč. Na tahu ovšem prolétá pravidelně. Dnes po noci dva, nejspíše sourozenci.
Dál v noci protahují samci ťuhýků, už to nepřekvapí. Právě oni bývají v nočních kontrolách.
Chytil se další „černý“ modráček, už jsou čtyři, ještě jeden nejspíš tedy schází k místní soupisce.
Ráno dochytávku ukončil déšť. Ještě před tím se chytil tento mladý invalida.