Jak nabírám zkušenosti, je determinace snazší. A přeci někdy na slavíky nestačím a záhadu nikam neposunu.
Kostlivec ve skříni…
Prohlížím skupinku fotek tenkrát ze Staré Studénky každou chvíli a říkám si – ono to nakonec vyjde. Zatím ale, ať dělám co dělám, dvanáctiletý otazník nepřeohnu. Chyba není u mě, vznikla v čase okroužkování na jihu u Středozemního moře. Na severu Pádské nížiny neurčili věk odchyceného slavíka. A přitom možnost byla, jarní pták musel být k rozpoznání. Na dotaz o upřesnění nikdo nezareagoval.
Normálně bych stav napravil u nás, kde je slavík domovem, ale o pár dnů jsem měl smůlu. Pelichal, a měněné peří křídel bylo ve fázi, kdy velké krovky už nebyly. Nebyl rýdovák, z velkých letek zůstaly původní jen okrajové a z těch nic nejde. Škoda, stačilo přijít pod Babu o týden dřív. Ani znaky peřím se nezabývající nepřinesly úspěch. Budu to muset vzdát. Nemám v rukávu schovaného už nic.
Nejeden řekne: Taková hloupost! Založit do archívu a nechat už tak. Vždyť to je jeden z mála výsledků z jara z jižního návratu pro naši stanici. Kdepak! Pro oba slavičí druhy to je velepodstatné.
Zůstává výsledek tajemný. Kolik jiného ovšem na slavíky dál nevíme?! Do tuzemské databáze přibývá výsledků na přímém tahu. Ne, že bychom nestáli o data meziroční, ale dva body na cestě přímého postupu opatřené číslicemi konkrétních dnů, to je něco. Starají se o to zejména noční odchyty v létě. A hned mohu nabídnout další letitý oříšek. Odlétají obecní slavíci prvního roku života z oblasti Slovenska i hnízdišť moravsko-slezských daleko k západu, nebo uhnou pod Alpy na cestu Adriaticko-tuniskou? Kdy Saharu překonávají „na široko“. O těch z lokalit Čech je jasno.
Závěrem potřeba říct, že v novém století bodujeme. Nekroužkuje se málo a jen je potřeba vyčkat podpory štěstí. Slavíci se objevují v daleko větší míře na seznamech od Sofie po Madrid, což je skvělé.
