Dle mého, katastrofální rok druhu. Byly podobné roky i u slavíků, vždy se populace velice brzy dorovnala a drží laťku. Co provede modrák, těžko soudit. Staří ptáci jsou, mladí v odchytech chyběli. Kroužkoval jsem po noci o prázdninách jednoho, dva.
Chce to k nim jiné jaro, ne takový cirkus, co letos. Stromy v sadě kvetly nadvakrát, kytky opožděny, motýli vyšli mizerně. Modrásci byli v jednom exempláři. Ti vzácní. Jehlicových bylo v letní generaci už dost.
Slavičí háj v nové podobě hostí už dokonce dva páry slavíka modráčka. To nebývalo, přičinil jsem se. Obě luční laguny jsem hlídal, aby rákosí mokřad nepřemohlo. Nechával jsem po kosení narůst jen polovysoká tenká brčka a ta jsou teď hotovým požehnáním k táhnoucím bekasinám.
…A dnes dorazily kvíčaly. Ještě jsem ale k nim hrozil, nemáme zmoštováno. Musí počkat do neděle. Zatím jich je jedna skupinka, ale ony přijdou. Až vítr ovládne kotlinu pod „rájem“ a trochu přitvrdí. Až opadá listí a všechna úroda se k obloze odzrcadlí. Pak se k nám sletí. Dokonce nedaleko i nocují, ovšem nocoviště jsou dost citlivá.
Hnízdící modráčci mají kroužky, vrací se.
I když, jeden přivandroval, není z mé bužírky. Uvidíme, jak bude u nich v březnu. Víc, než dva páry ovšem neusadíme, nejsou parcely. Je ovšem hezký pocit, že Slavičí háj už nepatří jen slavíku obecnému, ale i příbuzenstvu. Pro lidi, co přijdou na jaře, může být nabídka tedy rozšířena, i když zatím jsme do slati nezvali. Přepracujeme infotabuli a novým druhům nabídneme víc místa na ploše. Snad to do sezóny bude.
