Není to tak beze zbytku. Samozřejmě, že jde o předvýběr sběru, který nejvyšší pole v štěrku nabízí. My jsme je zatím přeřízli, aby hlízy odkryly obrazy. A stejně jako u těchto dvou převažují odstíny žluté, v lomech a puklinách potom prostupování železa, obsaženého v půdě.
Průhledné chalcedony jsme neopracovali, obrázky v nich nejsou. Jsou prostě jenom čiré. Zde jsou dva acháty.
Než se naučíme se strojem pracovat a než dojdou k broušení a vyleštění, necháváme stranou velekrásné a perspektivní, které opracujeme později. Přeci jen jsme v oboru amatéry. Zrovna tak které „opracovala“ řeka, když je koulela shora, ty necháme v tváři původní. Prostě si je vždycky před prohlížením jen namočíme, aby se „rozsvítily“.
Zkoumám náš pár hektarový kout bousovské přírody zeširoka. Nebyl jsem v krajině nikdy jiný, proto takový záběr. Mohlo by celé svádět k představě, že když řeším „od každého něco“, že vše je odfláknuté. Není. Celé doháním „nadinvesticí“ času. Prostě jej k přírodě nelituji. Kdybych byl třeba lesním zaměstnancem, dávno by mne vyhodili pro nadměrné okouzlení pracovištěm, doprovázené bloumáním. Ještě že jsem skončil u výhně! I když… Málokdo asi bude znát, jak zahájení procesu mezi zdmi zavoní. Jak všechno navazuje, jak dílo vstává z škváry. Oheň, voda, fortelnost – toť potůčky výsledné řeky! A takových z kováren dnešního oslavence, od hranic k hranicím, za léta vzešlo.
Ať je dnešní den i s těmi kapkami pěkný všude, odkud k slavičí stránce přistupujete.
